Chlapec je obdivuhodný. Obdivuhodný, že se mnou vydrží. Být se mnou není žádný med. Jsem panovačné egoistické monstrum, trpím prudkými změnami nálad,  nimrám se v maličkostech a trpím nespavostí. Každý kdo mě dokáže vystát musí mít nezlomný charakter. Chlapec, zdá se, vším potřebným disponuje.

V sexu bývá, i přes jeho počáteční ostýchavost, často divoký. Ale zároveň něžný, a to na mě pak mluví, jako na malé dítě. Zároveň se rád nechává vést. Líbí se mi prozkoumávat jeho tělo a on rád objevuje to moje. Je pozorný a záleží mu na tom, aby mi dělal to, co je mi příjemné. Stačí, když jsme spolu v posteli sotva pět minut a Chlapec se celý orosí potem. Cítím, jak ten slaný pot stéká po jeho zádech, cítím ho i v jeho ochlupení. Při vyvrcholení je zticha, skoro vůbec ho neslyším vzdychat. Potom se ke mně vždycky přitulí, hladí mě a mluví tlumeným hlasem, skoro až šeptem.

S Chlapcem se mi kupodivu dobře spí. Zastával jsem názor, že pokud se chci vyspat, tak jedině sám. Sdílet lože s někým se může jevit jako romantická záležitost, nicméně v mileneckém sevření pod jednou peřinou se akorát úděsně potíte, navzájem se ohrožujete útokem zmítajících se končetin a nedejbože, když jeden chrápe a druhý mluví ze spaní. Jediným plusem se může zdát efektivní využití oboustranné ranní erekce. Tedy alespoň tak jsem na celou věc pohlížel donedávna. Vlastně kdysi jsem četl, že vztah má šanci na přežití jen tehdy, pokud spolu partneři vydrží spát pod společnou přikrývkou.

Chlapec se z dostatečné míry taktu vždy zeptá: "Nevadilo by ti spát v objetí?"
Já samozřejmě souhlasím. Otočím se a přitisknu se k němu zády. On mě pažemi obejme a spíme klidně do té doby, dokud mě úplně nezalehne. To se u mě pak ohlásí vrozený pud sebezáchovy a já šťouchám do Chlapce loktem tak dlouho, dokud se neodvalí. Potom spíme až do rána. Chlapec je ranní ptáče. Já nejsem. Když se vzbudí, vydrží mlčky ležet vedle mě skoro hodinu a nechá mě spát. Až se začne hodně nudit, přejíždí mi prstem po zádech nebo mě šimrá ve vousech. Vlastně už celou tu uplynulou hodinu v polospánku pozoruji chvění na druhé straně postele. Přesto se probouzím odpočatý. Většinou se po probuzení ještě milujeme. Potom vstaneme a jdeme se nasnídat. Já ovesné vločky a kávu, Chlapec chleba s máslem a čaj.

Většina jeho vět začíná: "Víš..."...
Chlapec říká, že vidět mě, vlastně už jen ta představa, jej naplňuje štěstím. Za každých okolností. Mě osobně vidět můj obličej po ránu v zrcadle nenaplňuje ani tak štěstím, jako spíš děsem. Ale lidé jsou různé, jak praví klasik.
"Ty jsi takový můj model," říká ještě Chlapec. Odhalil totiž to, že se rád nechávám fotit, i když se tvářím že ne. Muži mě vlastně vždycky rádi fotografovali a dělali pro mě různé maličkosti. Jenže Chlapec se ke mě chová s úctou.
Abych i já jemu dokázal, že vím, co je to lidská solidarita, pojedu s ním zítra do aqua parku.
Chápete? Do aqua parku!