Někoho si se zájmem prohlížím. Jedná se o muže, kterého pravidelně potkávám ve své oblíbené kavárně. Pravděpodobně tam tráví hodně času. Vídám ho uvnitř, když se stavím na odpolední kávu, ale téměř vždy i ráno, když si jdu pro svoje první cestovní espresso.

Pokaždé sedí u stejného stolu, pomalu usrkává kávu a kouří. Často telefonuje, jindy listuje novinami nebo je pohroužený do četby nejaké knihy. Má strniště, delší tmavé vlasy, je štíhlé postavy.

Dnes ráno, když jsem vešel, okamžitě jsem ho spatřil. Seděl tam co vždycky, jako by vůbec nikdy neodešel. Naše pohledy se setkaly a ten muž na mě lehce pokývnul. Pokývnutí jsem mu opětoval, možná až příliš okázale, za což jsem v duchu sám sebe okamžitě napomenul.

Napomínám se stále i pro to, že na něj myslím i mimo kavárnu. Myslím na to, co asi dělá, co je zač, jak se jmenuje. Myslím na to, jestli by mohl být gay. A nejhorší na tom vše je, že tenhle muž by gay klidně být mohl.

Paulovo A - Z pražského buzeranta

A - E

A je pro afrodiziakum

Začněme těmi zdánlivě nevinnými, jako je celerový salát, čokoláda, pizza Quattro formagi, a skončeme u těch bizarních - zvířecí rohy, sušené býči penisy či španělské mušky.

Paradoxní je, že i když lékařská věda nikdy neprokázala příznivý vliv určitých druhů potravin na mužskou potenci, nebo coby spouštěč narůstajícího libida, tak chlapi - chlapi! - utrácejí s tímto záměrem za jídlo majlant. 

Sami řekněte, co může být sexy na vysávání ústřic?

A je i pro anální sex

Je statisticky dokázáno, že homosexuální páry se této praktické nevěnují o nic více, než heterosexuální dvojice. Co se mě týče, mám ho rád. Sám sebe označuji za versatila, nic méně častěji se hrátkám se zadní propustí oddávám v aktivní roli.  Nejeden můj partner však zatoužil vzít si mě, jako zpěváčka na kůru. Abych sám otevřel svoje zadní vrátka, musím být dobře naladěn, a to nejlépe po předem prodělané důkladné přípravě sestávající z láskání mého análního vchodu ústy. 

A je taky pro Auto - moto

Tenhle pořad jsem nikdy nesledoval, vždycky mě spíš zajímal týdeník Móda, extravagance & manýry.

B je pro boty

Poslední dobou na nich prudce ujíždím. Nalijme si čistého cosmopolitanu, který teplouš by nechtěl získat něco ve stylu Sarah Jessicy Parker.

C je pro celulitidu

Je strašákem nás všech. Ano, i muži mají své dny.

C je též pro cukroví

Miluju sladkosti, miluju je jíst, potom se za to nesnáším.

C je taky pro cumlání bradavek

Touhle praktikou by mě do bodu varu nepřivedl ani Jake Gyllenhaal. Nesnáším ji. V nejlepším případě propuknu jen v hysterický smích.

D jako Dirty Banana

Můj druhý nejoblíbenější míchaný nápoj, hned po Long Island Ice Tea.

E je pro estrogen

Každý muž ho v sobě má. Mluvíme samozřejmě o stopovém množství. To ale nic nemění na faktu, že každý gay má v sobě ženskou, která si vždycky najde skulinku, aby se prodrala na povrch.

Při brouzdání na internetu jsem zjistil, že australské válenky, čili Ugg Boots, jsou již k dostání i v pánských velikostech. Asi je chci. A minimálně ty od značky Replay.

Ne! Nebojte se, nehodlám si zakládat fashion blog, jen tak polemizuji.

Je tento druh obuvy vůbec vhodný?

Já vím, jsem přeci gay. Jenže co přijde příště? Kožené kalhoty?

V šedesáti možná ano. Ale ještě před tím si nechám potetovat zadek a dám si pearcing někam mimo obličej.

Jsem člověk otevřený. Málo co je pro mě tabu. Dělal jsem věci, které by vás ani nenapadly. Možná, že by vám leccos z toho připadalo divné.

Třeba jako tohle.

Ne, chci, abyste to věděli. Protože ani já sám nemůžu uvěřit, že mě k tomu Steve donutil. Donutil mě to dělat. A já to dělal. Pro lásku přece.

Začalo to při tom docela nevinně jednoho odpoledne, když jsme spolu byli nakupovat v supermarketu. Ano, přímo v supermarketu v oddělení ovoce a zeleniny mi mezi regály navrhnul, že bychom mohli koupit tu krásnou velkou oranžovou dýni a já abych ji potom zkusil vydlabat a vyřezat ji nejaký hrůzu nahánějící ksicht.

Doma jsem se u toho patřičně vyvztekal, ale přiznávám, že mě to docela bavilo a výsledek taky není zcela k zahození, vezmu-li v potaz, že se jednalo o moji první takto zpracovanou dýni.

Stojí u nás na balkóně a šklebí se do obýváku, jak by ji tam někdo zasadil přímo z děje filmu Halloween.

Tak už konečně na vlastní dýni chápu skutečný význam slova glo-ba-li-za-ce.

Znáte to. Díváte se na hezkého kluka a... nic. Přesto, že vám to je jasné jako facka hned od začátku, snažíte se o stošest navázat ten správný oční kontakt. Necháte toho až ve chvíli, kdy to už začne být zcela trapné a vás napadne, aby k vám náhodou nepřišel a nezačal hulákat "Hej! Co čumíš, bukvice..." nebo něco na ten způsob.

Ovšem někdy, i to se stává, zavadíte o nějakého muže pohledem, a je to zcela zřetelné již v první vteřině.
Je to jasné pouze vám dvěma. 

Křísne to, když na sebe narazí dva jedinci stejného druhu. 

Jel jsem dnes se Stevem navštívit jeho babičku. Je to malá paní, která je cítit po kuřatech a je trochu bláznivá, myslím takovým tím roztomilým způsobem. Mám ji docela rád a myslím, že ona mě má taky ráda.

Neustále nám vnucovala svoji kakaovou buchtu a dokolečka se mě ptala, zda je na mě Steve hodný.

"Ale jistě," odpovídám stále znovu a znovu.

Samozřejmě, když u toho nejsem, ptá se na totéž svého vnuka.

Cestou domů jsme měli v autě puštěné rádio, ostatně jako vždycky, když jedu se Stevem, protože on nesnese ticho. Říkám mu, že to je proto, že se bojí konfrontace se svými vlastními myšlenkami, což je vlastně fráze, jakou mě kdysi počastoval jeden kluk, se kterým jsem randil. Neřekl bych ale, že já a Steve to máme v tomhle ohledu stejné. Narozdíl od něj, já v jistých chvílích ticho přímo vyžaduji. Nesnesu ho jenom tehdy, když jsem na dně s nervama.

Ani nevím, kterou jsme poslouchali stanici, ale byl to hudební pořad. Říkali tam, že Adele se narodilo mimino a moderátor se pozastavoval nad tím, že vůbec neměl ani potuchy o jejím požehnaném stavu. Já taky ne. Co si pamatuju, naposledy jsem četl o jejím problému z alkoholem. Nadruhou stranu od jednoho nemusí být tak daleko k druhému.

Potom hráli jednu písničku od Shakiry. Ano, tu ve které se zpívá "waka, waka, waka...". Od té doby jsem si ji pořád notoval, i když Stevovi to šlo na nervy.

Když jsem potom obcházel auto, aby zavřel bránu u příjezdové cesty, spustil ostrikovače a uštědřil mi tak přímý zásah. Potom se sice dušoval, že to byla nehoda, ale o tom já vím svoje.

"Vždyť je to jenom metanol," odvětil.

Chcete vědět, co je nového? Respektive přemýšlím, co by vás mohlo skutečně zajímat...

• Stěžejní informace - já a Steve McQueen stále tvoříme pár i navzdory pravidelným sobotním obědům u mojí matky. 
• Steva miluju a taky mě pěkně sere.
• Zcela jsem propadl kosmologii. Doporučuji cyklus "Vesmír, jak jej neznáme" na History Channel.
• Kamarádka, kterou jsem delší dobu neviděl mi řekla, že teď vypadám velice mužně. Sladké, říkám já. Oproti tomu moje drahá polovička se nechala slyšet, že prý jsem vykroucená teta. Drobná narážka na to, jak se večer nakrucuju před zrcadlem, když si dávám pleťovou masku.
• Objevil jsem blahodárné účinky bahna z Mrtvého moře (viz. předešlé...)
• Vzhledem k nadcházející zimní sezóně zvažuji koupi kostkovaného kabátu. Rozhodně nejsem typ, který by si potrpěl na čistě funkční prádlo. 
• Asi po sto letech jsem znovu seděl na kole. Bolí mě zadek a navzdory gelovému sedátku mám modřiny na velice choulostivých místech.

Hey Kids!

Jsem zpátky. Jsem tu zas a budu dál psát svůj blog a činit tak vaše životy bohatšími - to byl vtip.

Tak.

Nastala docela dlouhá pauza. A důvod? Důvod je nejspíš jasný jenom mě. Ne, nestalo se nic dramatického. V mém zivotě se samozřejmě odehrály z části větší i menší boje každodne, ale to známe všichni a skutečně se nejednalo o nic převratného. Potřeboval jsem prostě jen na čas vysadit. Zkrátka proběhlo menší období útlumu na mém blogerském poli působnosti. Jistě, dospěl jsem během něj i do stadia, kdy jsem sám sobě říkal-"Tak zítra skutečně už začnu zase psát", nicméně výsledek byl pouze ten, že jsem se tuto činnost rozhodl odložit o další den a pak ještě o další a ještě o jeden... No nic.

Pak tu byla fáze, během níž jsem přemýšlel nad tím, že snad začnu psát docela jiný blog. To jsem ale nakonec vyhodnotil jako zbytečné. Později se zrodila myšlenka založit si videoblog, ovšem to celé byl jen nápad pramenící ze shlédnutí jisté teenagerovské komedie s Emmou Stone, která se tímto prodrala na přední příčky soukromého žebříčku mých nejoblíbenějších hereček. Ale to bylo v tomto ohledu asi tak všechno.

Nakonec včera, když jsem seděl v autobuse, kde mimochodem vždycky srším těmi nejlepšími nápady, řekl jsem si znovu, že začnu zase psát a tentokrát jsem věděl, že už je to doopravdy.

Takže...

...tady jsem!


xxx


Paul