Kdysi se mě jedna holka zeptala: "Věříš v Boha?"
Já: "A ty?"
"Já ano," řekla, "ale tys' mi neodpověděl."
"No," zamyslel jsem se, "nikdo mě k víře nikdy nevedl. Chci tím říct, že nejsem katolík a ani se nehlásím k žádné církvi, ale jinak věřím. Jo, věřím v Boha. Věřím, že existuje."
"A věříš v UFO?" zeptala se.
"Jasně," řekl jsem zcela vážně.
"Cože? To jako fakt?" krátce se zasmála.
"Ne, dělám si prdel."
Wednesday, November 30
Monday, November 28
This good one
Říká se, že muži myslí penisem. Že mají mozek tam dole. Tudíž, když ženy (v podstatě) mezi nohama nic nemají, nemají ani mozek. Může to tedy znamenat, že vibrátory jsou prvním náznakem umělé inteligence?
Sunday, November 27
Včera v noci jsem viděl padat hvězdu. Hlavou mi v tu chvíli proběhlo, že si honem rychle musím něco přát.
Dobře tedy, napadlo mě, tak ať... je prostě všechno O.K. Protože když je všechno O.K., co víc si přát, nemyslíte?
Vím, jsem sentimentální.
Když jsem pak usnul, zdálo se mi, že hraju bridž se Sarah Jessicou Parker. Ale to je kravina; nikdy jsem bridž hrát neuměl.
Dobře tedy, napadlo mě, tak ať... je prostě všechno O.K. Protože když je všechno O.K., co víc si přát, nemyslíte?
Vím, jsem sentimentální.
Když jsem pak usnul, zdálo se mi, že hraju bridž se Sarah Jessicou Parker. Ale to je kravina; nikdy jsem bridž hrát neuměl.
Saturday, November 26
Jsem romantik, takže gay kluby na mém soukromém žebříčku oblíbenosti nikdy neobsazovaly přední příčky. Jistě, náhodný sex je skvělý a zvlášť s někým, kdo vypadá jako náhodná známost, ale nikdy jsem do podniků pro muže na muže nechodil za účelem lovu. Tvrzení, že návštěva buzinců patří k teplé kultuře mi nikdy neštymovalo. Klasičtější mi už přijde nosit trička s výstřihem až na pupek a být šíleným fandou Lady Gaga. Pokud jsem někdy do gay podniku zavítal, bylo to s některým z mých partnerů.
Steve mě společně se svými přáteli vyvedl do FenoMenu. Zlatý hřeb našeho víkendu, dodávám ironicky. Celý večer jsem seděl o vodce. Měl jsem už docela upito, když se ohlásilo volání přírody a já se musel odebrat na chlapečky - nenechte se zmást, v gay barech mají i dámské toalety. Pravděpodobně jenom proto, aby vyhovovali všeobecným normám. Jedna kamarádka mi vyprávěla, že když šla v buzinci na záchod, měli na dámách už úplně žlutý papír od toho, jak byl starý.
Osobně nesnesu, když se na mě u pisoárů někdo mačká. Za prvé je mi to nepříjemné, za druhé se nemůžu vymočit. Chtě nechtě, vždy si vybavím Účastníky zájezdu. Dnes byl na pořadu dne obrovský plešatý bagoun oblečený stylem macho, což znamená, že nosí všechny svršky i spodky nejméně o dvě čísla menší. Během zaujímání kulturistických póz vykonal potřebu, spláchnul, a potom si vodou z mušle omyl přirození. Já jsem si zapnul poklopec a vyrazil do kabinky, kde jsem se začal smát jako blázen.
Ve FenoMenu mají na záchodcích příšerné modré světlo, ale když jsem vystrčil hlavu ze dveří kabinky, chlap už byl pryč. Vrátil jsem se k našemu stolu a řekl to Steveovi. Pohlédli jsme směrem k baru, kde plešatec právě lapal do sítí nesměle vyhlížejícího mladíčka v růžové košili.
"Dobrá zpráva pro toho kluka," řekl Steve, "alespoň si ho umyl."
Steve mě společně se svými přáteli vyvedl do FenoMenu. Zlatý hřeb našeho víkendu, dodávám ironicky. Celý večer jsem seděl o vodce. Měl jsem už docela upito, když se ohlásilo volání přírody a já se musel odebrat na chlapečky - nenechte se zmást, v gay barech mají i dámské toalety. Pravděpodobně jenom proto, aby vyhovovali všeobecným normám. Jedna kamarádka mi vyprávěla, že když šla v buzinci na záchod, měli na dámách už úplně žlutý papír od toho, jak byl starý.
Osobně nesnesu, když se na mě u pisoárů někdo mačká. Za prvé je mi to nepříjemné, za druhé se nemůžu vymočit. Chtě nechtě, vždy si vybavím Účastníky zájezdu. Dnes byl na pořadu dne obrovský plešatý bagoun oblečený stylem macho, což znamená, že nosí všechny svršky i spodky nejméně o dvě čísla menší. Během zaujímání kulturistických póz vykonal potřebu, spláchnul, a potom si vodou z mušle omyl přirození. Já jsem si zapnul poklopec a vyrazil do kabinky, kde jsem se začal smát jako blázen.
Ve FenoMenu mají na záchodcích příšerné modré světlo, ale když jsem vystrčil hlavu ze dveří kabinky, chlap už byl pryč. Vrátil jsem se k našemu stolu a řekl to Steveovi. Pohlédli jsme směrem k baru, kde plešatec právě lapal do sítí nesměle vyhlížejícího mladíčka v růžové košili.
"Dobrá zpráva pro toho kluka," řekl Steve, "alespoň si ho umyl."
Friday, November 25
Thursday, November 24
Začínají Vánoce snad každý rok o něco dříve?
Barevná světélka blikající ve výlohách obchodů už minimálně od října, obří stromy zdobící každé větší náměstí, kýčovité betlémy, vánoční trhy, Pamela Anderson oblečená jako sexy pomocnice Santa Clause.
Moje máma je zachvácena nákupní horečkou v její nejtežší fázi. Už v tom jedou všichni. Bez ohledu na to, že nejzkomercializovanější svátky roku vypuknou až za měsíc, mám Vánoc plné zuby už teď.
Moje tolerance k nim je kdesi pod bodem mrazu.
Na Vánocích nemám rád:
- předvánoční nákupy
- předvánoční úklid
- fakt, že cukroví můžu jíst AŽ na Štědrý den
- tu věčně marnou snahu mít všechno tip - ťop
- naškrobenost u štědrovečerní tabule
- mládež, která si do Vánočních plýskanic obuje na nohy Converse
- stupidní televizní pohádky
- vánoční textovky typu 'Posílám všem, které mám v seznamu...'
Ale oproti tomu na Vánocích miluji:
- nákupy v povánočních výprodejích
- domácí vaječný koňak
- pocit, že dárky ode mně udělali někomu radost
- tu určitou dávku nostalgie
- když mi šťastné a veselé popřeje někdo, koho mám rád
- tu věčně marnou snahu uzřít zlaté prasátko
- pocit, že lidi jsou si tak nějak bližší
A víte co? Myslím, že letošní Vánoce by mohly být vlastně docela fajn. I když budu muset navštěvovat stařičké tety a podezřívám mámu, že mně a otci koupila stejné roláky.
Barevná světélka blikající ve výlohách obchodů už minimálně od října, obří stromy zdobící každé větší náměstí, kýčovité betlémy, vánoční trhy, Pamela Anderson oblečená jako sexy pomocnice Santa Clause.
Moje máma je zachvácena nákupní horečkou v její nejtežší fázi. Už v tom jedou všichni. Bez ohledu na to, že nejzkomercializovanější svátky roku vypuknou až za měsíc, mám Vánoc plné zuby už teď.
Moje tolerance k nim je kdesi pod bodem mrazu.
Na Vánocích nemám rád:
- předvánoční nákupy
- předvánoční úklid
- fakt, že cukroví můžu jíst AŽ na Štědrý den
- tu věčně marnou snahu mít všechno tip - ťop
- naškrobenost u štědrovečerní tabule
- mládež, která si do Vánočních plýskanic obuje na nohy Converse
- stupidní televizní pohádky
- vánoční textovky typu 'Posílám všem, které mám v seznamu...'
Ale oproti tomu na Vánocích miluji:
- nákupy v povánočních výprodejích
- domácí vaječný koňak
- pocit, že dárky ode mně udělali někomu radost
- tu určitou dávku nostalgie
- když mi šťastné a veselé popřeje někdo, koho mám rád
- tu věčně marnou snahu uzřít zlaté prasátko
- pocit, že lidi jsou si tak nějak bližší
A víte co? Myslím, že letošní Vánoce by mohly být vlastně docela fajn. I když budu muset navštěvovat stařičké tety a podezřívám mámu, že mně a otci koupila stejné roláky.
Monday, November 21
Dnes jsem dostal:
pěti korunovou minci (v autobuse zpátky za dvaceti korunovou)
loupák (od paní na úklid)
náramek z kůže (od Stevea)
mentolovou cigaretu (od svojí léčitelky)
trapnou textovku (no commemt)
úsměv (od nějaké blondýny v podzemnce)
šedou rukavici (kterou jsem zapomněl na poště)
tričko s nápisem 'I love N.Y.' od kamarádky, která se vrátila ze Států (až na to, že mi ho pak zapomněla přinést)
Time goes by so slowly...
pěti korunovou minci (v autobuse zpátky za dvaceti korunovou)
loupák (od paní na úklid)
náramek z kůže (od Stevea)
mentolovou cigaretu (od svojí léčitelky)
trapnou textovku (no commemt)
úsměv (od nějaké blondýny v podzemnce)
šedou rukavici (kterou jsem zapomněl na poště)
tričko s nápisem 'I love N.Y.' od kamarádky, která se vrátila ze Států (až na to, že mi ho pak zapomněla přinést)
Time goes by so slowly...
Sunday, November 20
Od té doby, co mi to Steve slavnostně oznámil, nepadla o jeho plánovaném rozvodu ani zmínka. Začalo mi z toho být trochu úzko, a tak jsem mu dnes dopoledne, když jsem vylezl ze sprchy řekl: "Potřeboval bych s tebou hodit řeč."
"O co jde?"
"Nemysli si, že na tebe nějak tlačím (připouštím, že ve skutečnosti to tak je), ale rád bych se zeptal, jak to vypadá s tím rozvodem?" Věta jako z ženského románu o vztazích.
"Příští pátek," řekl tak klidným a zároveň pevným hlasem, až mě to odzrbrojilo.
"Aha," hlesl jsem, "tak to je fajn."
"Spokojenej?" usmál se.
"Jo," řekl jsem. Políbil mě. "Pročs' mi to neřekl? Chtěl jsi mě překvapit?"
"Nechtěl jsem tě s tím moc bavit, měl jsem pocit, že o tom radši nechceš slyšet."
"Víš, že tohle není pravda."
"Rád ti všechno říkám."
"A já budu rád, když to tak zůstane," opáčil jsem.
"Sejdeme se příští pátek a podepíšeme papíry, pak už budme muset jen počkat než to soud vyřídí, ale budu už v podstatě rozvedenej."
Že by dobří muži ještě nevymřeli? Tedy pardon - dobří teplí muži.
"O co jde?"
"Nemysli si, že na tebe nějak tlačím (připouštím, že ve skutečnosti to tak je), ale rád bych se zeptal, jak to vypadá s tím rozvodem?" Věta jako z ženského románu o vztazích.
"Příští pátek," řekl tak klidným a zároveň pevným hlasem, až mě to odzrbrojilo.
"Aha," hlesl jsem, "tak to je fajn."
"Spokojenej?" usmál se.
"Jo," řekl jsem. Políbil mě. "Pročs' mi to neřekl? Chtěl jsi mě překvapit?"
"Nechtěl jsem tě s tím moc bavit, měl jsem pocit, že o tom radši nechceš slyšet."
"Víš, že tohle není pravda."
"Rád ti všechno říkám."
"A já budu rád, když to tak zůstane," opáčil jsem.
"Sejdeme se příští pátek a podepíšeme papíry, pak už budme muset jen počkat než to soud vyřídí, ale budu už v podstatě rozvedenej."
Že by dobří muži ještě nevymřeli? Tedy pardon - dobří teplí muži.
Saturday, November 19
Friday, November 18
Je krátce před jednou hodinou a já jdu z angličtiny, rovnou do vedlejší ulice, kde stojí naše auto, protože jsem slíbil matce, že pojedu s nimi na víkend mimo město. Volám jí, že už jsem tam a ona mi do telefonu říká, že už tam za chvíli s tátou taky budou, tak ať počkám. A co mám taky dělat, myslím si, ale nahlas jí to neřeknu. A tak chvíli jenom tak bloumám kolem našeho auta, nahlédnu dovnitř - na spětném zrcátku visí žlutý voňavý stromeček a na sedadle spolujezdce je složená zelená igelitka Marks & Spencer. Přijde mi, že to pusobí asi docela divně, jak tam jenom tak pocházím kolem našeho auta a tak se rozhodnu jít do nejbližší kavárny. Když otevřu dveře a vstoupím dovnitř, ovane mě lehký tabákový odér.
Vysoká kudrnatá blondýna mi řekne: "Hello!" Takže vypadám nejspíš jako cizinec, vzdejte hold mojí imidž nebo mojí marnivosti.
A já říkám: "Hello, dobrý den!"
"Dobrý den," dodá a zaculí se. Kolem ní se motá asi tří letá holčička v červených šatičkách s puntíky a zrzavý jezevčík.
"Můžu dostat kafe s sebou, prosím?" slyším se jak říkám.
"Jasně, jaký to bude?" zeptá se ta blondýna, může jí být tak kolem pětatřiceti, a jde za barový pult.
"Latte?"
"Jasně, jedno latte. Hned to bude," zas se na mě usměje a tak se usměju taky."Počkej miláčku," říká tomu dítěti, které pořád něco chce, "musíme udělat pánovi kafíčko. No ano, kafíčko," opakuje žvatlavě.
Říkám si, že to uvnitř vypadá docela hezky a taky dostanu chuť na cigaretu, zvlášť, když před sebou uvidím popelník s několika špačky, ale nezapálím si, protože přeci pospíchám, jak si pořád v duchu opakuju, abych byl včas u auta. Rodiče tam budou určitě už každou chvíli.
Blondýna přede mne postaví kelímek s kávou. "Cukr?"
"Ne, díky," zavrtím hlavou a ona na něj přiklapne bílé víčko s otvorem pro ústa.
"Osmdesátdevět," poručí si a mezitím čeká, než vytiskne účet na kase, co se tváří být jako starožitná.
"Tak to ať kouká být nejlepší kafe na světě," hlesnu.
"Cože?"
"To je dobrý," říkám a podávám jí stokorunu.
"Děkuju," zatlemí se od ucha k uchu.
"Díky," řeknu já.
Když vyjdu ven, napiju se kávy, která je horká a dobrá a pomalými kroky si to mířím k našemu autu a zdálky už vidím tátu a za ním mámu a pak všichni nasedáme do auta, táta nadává na páteční provoz, máma se mu snaží radit, jak by měl řídit a já si radši dávám do uší sluchátka, zavírám oči a čekám, než budeme na místě.
Třeba usnu, říkám si.
Vysoká kudrnatá blondýna mi řekne: "Hello!" Takže vypadám nejspíš jako cizinec, vzdejte hold mojí imidž nebo mojí marnivosti.
A já říkám: "Hello, dobrý den!"
"Dobrý den," dodá a zaculí se. Kolem ní se motá asi tří letá holčička v červených šatičkách s puntíky a zrzavý jezevčík.
"Můžu dostat kafe s sebou, prosím?" slyším se jak říkám.
"Jasně, jaký to bude?" zeptá se ta blondýna, může jí být tak kolem pětatřiceti, a jde za barový pult.
"Latte?"
"Jasně, jedno latte. Hned to bude," zas se na mě usměje a tak se usměju taky."Počkej miláčku," říká tomu dítěti, které pořád něco chce, "musíme udělat pánovi kafíčko. No ano, kafíčko," opakuje žvatlavě.
Říkám si, že to uvnitř vypadá docela hezky a taky dostanu chuť na cigaretu, zvlášť, když před sebou uvidím popelník s několika špačky, ale nezapálím si, protože přeci pospíchám, jak si pořád v duchu opakuju, abych byl včas u auta. Rodiče tam budou určitě už každou chvíli.
Blondýna přede mne postaví kelímek s kávou. "Cukr?"
"Ne, díky," zavrtím hlavou a ona na něj přiklapne bílé víčko s otvorem pro ústa.
"Osmdesátdevět," poručí si a mezitím čeká, než vytiskne účet na kase, co se tváří být jako starožitná.
"Tak to ať kouká být nejlepší kafe na světě," hlesnu.
"Cože?"
"To je dobrý," říkám a podávám jí stokorunu.
"Děkuju," zatlemí se od ucha k uchu.
"Díky," řeknu já.
Když vyjdu ven, napiju se kávy, která je horká a dobrá a pomalými kroky si to mířím k našemu autu a zdálky už vidím tátu a za ním mámu a pak všichni nasedáme do auta, táta nadává na páteční provoz, máma se mu snaží radit, jak by měl řídit a já si radši dávám do uší sluchátka, zavírám oči a čekám, než budeme na místě.
Třeba usnu, říkám si.
Thursday, November 17
Platí to již od nepaměti - jakkoliv jsou prostředky hromadné dopravy strašné, často v nich uvidíte a uslyšíte úžasné věci. Dnes odpoledne jsem byl nucen použít metro. Spolucestovala se mnou též rozjařená skupinka mladých lidí, podle všeho vracející se z nějakého, pro jejich oblíbený tým úspěšného, sportovního utkání. Všichni členové tohoto fan - klubu měli ty obří žertovné, molitanové ruce. Vůbec si nedělali vrásky kvůli tomu, že tím děsí většinu cestujících, převážně pak její starší část. Doslova zářili. Chápu, mám pro tyhle věci slabost a celý svůj dosavadní život jsem po něčem takovém skrytě toužil. Ach, jak často málo stačí dospělému jedinci ke štěstí. Žijeme ve zvrácené době, takže víte co? Od nynějška mezi mé nejsilnéšní sexuální fantazie patří, že takovouhle rukou dostávám výprask.
Wednesday, November 16
Já a Steve spolu už prakticky žijeme, nicméně poslední dobou všechno nahrává tomu, abychom do toho praštili a začali spolu bydlet doopravdy. Proto se teď často ptám sám sebe: Mám na to? Jistě, láska je o kompromisech a společné soužití už teprve vyžaduje notnou dávku ohleduplnosti a pevný charakter. Sám Steve říká, že soužití je podle něj hrozné slovo. Právě proto mám strach, aby se se mnou nesoužil. Protože, ruku na srdce, jsem sebestředné a manipulativní monstrum se sklony k shoppaholismu a trpící výkyvy nálad. Někdy mám chuť říct mu: Proboha, vezmi nohy na ramena a uteč! Ale nakonec to neřeknu. Vím, že tohle nikdy neřeknu, protože na to ho moc miluju. A konečně, není láska právě o tomhle?
Tuesday, November 15
Retrospect: Bullshit Conversation
Post coitum...
Týden sexuálního dráždění.
Sex až na čtvrtém rande.
Den po té:
Já: "Co je s tebou?"
On: "Ale nic. Jen... není mi nějak dobře."
Já: "Copak?"
On: "Něco na mně leze."
Já: "Aha."
(Ticho.)
On: "Mám tenhle týden spoustu práce. Budu mít málo času. Hodně málo."
Já: "Chápu. Ale uvidíš, nějak se to setřese."
On: "Snad. Uvidíme."
Já: "Jistě. Není všem dnům konec."
(Ticho.)
On: "Uvidíme."
(Ticho.)
On: "Rozhodne se taky o tom... No nejspíš už v Praze moc dlouho nepobudu."
Já: "To mělo být aktuální až za čtyři měsíce, ne?"
On: "Ne vážně, rozhodne se to koncem tohohle týdne. Určitě jsme o tom mluvili."
(Zcela nová informace, samozřejmě.)
On: "Nad čím přemýšlíš?"
Já: "Nad tím, co jsi právě řekl."
On: "Jsme mladí."
Já: "No, na to se dá svést skoro všechno, to máš pravdu."
On: "Prosím tě, co je s tebou?"
Já: "Mám teď ve všem trochu zmatek, ale nejspíš je to moje chyba."
On: "Jenom doufám, že se do mně nezakoukáváš, protože to by nebylo moc dobré, víš?"
(Typický.)
Já: "Proč myslíš?"
On: "Vždyť to víš. Všechno to víš. A... je to moc složitý. Všechno je to moc složitý. Nechci nikomu ubližovat."
(Ticho.)
Já: "Možná tomu přikládáš jenom zbytečně velký význam, než je třeba."
On: "Jak to myslíš?"
Já: "Kašli na to."
On: "Ale já nevím, co..."
Já: "Jasně. Můžeme spolu jenom šukat, ale ty myslíš, že to zvládneme?"
On: "Necháme to plynout a uvidíme."
Bezstarostný sex? Sotva.
Týden sexuálního dráždění.
Sex až na čtvrtém rande.
Den po té:
Já: "Co je s tebou?"
On: "Ale nic. Jen... není mi nějak dobře."
Já: "Copak?"
On: "Něco na mně leze."
Já: "Aha."
(Ticho.)
On: "Mám tenhle týden spoustu práce. Budu mít málo času. Hodně málo."
Já: "Chápu. Ale uvidíš, nějak se to setřese."
On: "Snad. Uvidíme."
Já: "Jistě. Není všem dnům konec."
(Ticho.)
On: "Uvidíme."
(Ticho.)
On: "Rozhodne se taky o tom... No nejspíš už v Praze moc dlouho nepobudu."
Já: "To mělo být aktuální až za čtyři měsíce, ne?"
On: "Ne vážně, rozhodne se to koncem tohohle týdne. Určitě jsme o tom mluvili."
(Zcela nová informace, samozřejmě.)
On: "Nad čím přemýšlíš?"
Já: "Nad tím, co jsi právě řekl."
On: "Jsme mladí."
Já: "No, na to se dá svést skoro všechno, to máš pravdu."
On: "Prosím tě, co je s tebou?"
Já: "Mám teď ve všem trochu zmatek, ale nejspíš je to moje chyba."
On: "Jenom doufám, že se do mně nezakoukáváš, protože to by nebylo moc dobré, víš?"
(Typický.)
Já: "Proč myslíš?"
On: "Vždyť to víš. Všechno to víš. A... je to moc složitý. Všechno je to moc složitý. Nechci nikomu ubližovat."
(Ticho.)
Já: "Možná tomu přikládáš jenom zbytečně velký význam, než je třeba."
On: "Jak to myslíš?"
Já: "Kašli na to."
On: "Ale já nevím, co..."
Já: "Jasně. Můžeme spolu jenom šukat, ale ty myslíš, že to zvládneme?"
On: "Necháme to plynout a uvidíme."
Bezstarostný sex? Sotva.
Monday, November 14
Otázky, které mě dokažou spolehlivě vytočit:
"Co je s Tebou?"/ kdykoliv...
"Děje se něco?"/ když je očividné, že něco se děje...
"Měl jsi herpes?"/ zpravidla, je - li tato otázka položena na prvním rande
"Jseš teplej?"/ no comment
"Co jsi dělal celý den?"/ v případě, že jsem celý den nedělal vůbec nic
"Kolik máš vlastně slunečních brýlý?"/ dosti osobní otázka, myslím
"Nemáš novou vůni?"/ velice podezřívavé, je - li tato otázka položena v souvislosti s kolekcí Anthology od Dolce & Gabbana
"Není nakonec tahle verze lepší?"/ jedná - li se o pitomou předělávku skladby od nějakého mého oblíbence
"Přitahuju Tě?"/ skutečně idiotská otázka, ať už je položena kýmkoliv, jakkoliv...
"To máš kruhy pod očima nebo monokly?"/ neomalenost nejvyššího kalibru
"Máš rád fast food?"/ odpověď zní: dávivé gesto s prstem v krku
Otázky, které mě vždy potěší:
"Můžu Tě políbit?"/ na rande, v noci, pod širým nebem... samozřejmě podmínka je ta, že se skutečně chci líbat (mám - li bazírovat na detailech)
"Nepracuješ jako model?"/ pokud mi tuto otázku položí někdo jakžtakž střízlivý
"Jak to děláš, že..."/ rád působím dojmem, že mám na něco patent
"Dáš si kávu?"/ není možno urazit
"Chceš se milovat?"/ pochopitelně
Věty, jejichž vypuštěním z úst mě dokážete spolehlivě naštvat:
"Myslím si, že Beyoncé dělá lepší show než Madonna."/ bacha, tenký led!
"Tady se někdo zbláznil do Louise Vuittona..."/ řekla mi M. minulý týden
"Vypadáš jako arménský žid."/ otcův komentář, který se týkal mého strniště
"Vypadáš jako ruský mafián."/ tuhle poznámku si neodpustí matka pokaždé, když se nechám ostříhat
"Ty si vážně potrpíš..."/ pronesl kdosi při pohledu na mé spodní prádlo (když já už jsem měl kalhoty dole - jak jinak)
"Je sedm ráno a venku prší."/ nevím, z jakého důvodu si máma myslela, že mě v dobách mého dětství právě touhle větou vytáhne z postele, abych pak vesele odskotačil do školy
Věty, které by mě zaručeně potěšily, ale jaksi mě jimi nikdo nečastuje:
"U Guesse mají výprodej."/
"Na Kinotip.cz už se dostala poslední nejnovější epizoda Family Guye."/
"Právě bylo zakázáno povšechné nošení růžové barvy."/
"Dnešním dnem se má podstatně začít zlepšovat situace ve školství a ve zdravotnictví."/
"Naši politici si právě odhlasovali snížení vlastních platů ve prospěch potřebných."/
"Justin Biber je mrtvý."
"Co je s Tebou?"/ kdykoliv...
"Děje se něco?"/ když je očividné, že něco se děje...
"Měl jsi herpes?"/ zpravidla, je - li tato otázka položena na prvním rande
"Jseš teplej?"/ no comment
"Co jsi dělal celý den?"/ v případě, že jsem celý den nedělal vůbec nic
"Kolik máš vlastně slunečních brýlý?"/ dosti osobní otázka, myslím
"Nemáš novou vůni?"/ velice podezřívavé, je - li tato otázka položena v souvislosti s kolekcí Anthology od Dolce & Gabbana
"Není nakonec tahle verze lepší?"/ jedná - li se o pitomou předělávku skladby od nějakého mého oblíbence
"Přitahuju Tě?"/ skutečně idiotská otázka, ať už je položena kýmkoliv, jakkoliv...
"To máš kruhy pod očima nebo monokly?"/ neomalenost nejvyššího kalibru
"Máš rád fast food?"/ odpověď zní: dávivé gesto s prstem v krku
Otázky, které mě vždy potěší:
"Můžu Tě políbit?"/ na rande, v noci, pod širým nebem... samozřejmě podmínka je ta, že se skutečně chci líbat (mám - li bazírovat na detailech)
"Nepracuješ jako model?"/ pokud mi tuto otázku položí někdo jakžtakž střízlivý
"Jak to děláš, že..."/ rád působím dojmem, že mám na něco patent
"Dáš si kávu?"/ není možno urazit
"Chceš se milovat?"/ pochopitelně
Věty, jejichž vypuštěním z úst mě dokážete spolehlivě naštvat:
"Myslím si, že Beyoncé dělá lepší show než Madonna."/ bacha, tenký led!
"Tady se někdo zbláznil do Louise Vuittona..."/ řekla mi M. minulý týden
"Vypadáš jako arménský žid."/ otcův komentář, který se týkal mého strniště
"Vypadáš jako ruský mafián."/ tuhle poznámku si neodpustí matka pokaždé, když se nechám ostříhat
"Ty si vážně potrpíš..."/ pronesl kdosi při pohledu na mé spodní prádlo (když já už jsem měl kalhoty dole - jak jinak)
"Je sedm ráno a venku prší."/ nevím, z jakého důvodu si máma myslela, že mě v dobách mého dětství právě touhle větou vytáhne z postele, abych pak vesele odskotačil do školy
Věty, které by mě zaručeně potěšily, ale jaksi mě jimi nikdo nečastuje:
"U Guesse mají výprodej."/
"Na Kinotip.cz už se dostala poslední nejnovější epizoda Family Guye."/
"Právě bylo zakázáno povšechné nošení růžové barvy."/
"Dnešním dnem se má podstatně začít zlepšovat situace ve školství a ve zdravotnictví."/
"Naši politici si právě odhlasovali snížení vlastních platů ve prospěch potřebných."/
"Justin Biber je mrtvý."
Sunday, November 13
Saturday, November 12
Jestliže blogujete a chcete uspět i ve světě médii, potom musíte:
- málo psát
- hodně fotit
- ještě více natáčet krátká videa
- váš blog by měl pojednávat o nudných věcech
- váš blog by měl pojednávat o tom, co zajímá dnešní teenagery
(tedy o nudných věcech)
- musíte být blondýna
- vaše stránky by měly být laděny do růžových tónů
- jakýmkoliv způsobem musíte splňovat daná měřítka průměrnosti
- nesmíte moc přemýšlet
- pohnutá minulost není vždycky plus, i když by se to tak na první pohled mohlo zdát
Tento seznam může být v pravém opaku chápán i jako výčet důvodů, proč já jsem taková černá ovce blogerského stáda.
But,
I love you and hope you love me!...
xx
Paul
PS: Fuck U Startweb.cz!
- málo psát
- hodně fotit
- ještě více natáčet krátká videa
- váš blog by měl pojednávat o nudných věcech
- váš blog by měl pojednávat o tom, co zajímá dnešní teenagery
(tedy o nudných věcech)
- musíte být blondýna
- vaše stránky by měly být laděny do růžových tónů
- jakýmkoliv způsobem musíte splňovat daná měřítka průměrnosti
- nesmíte moc přemýšlet
- pohnutá minulost není vždycky plus, i když by se to tak na první pohled mohlo zdát
Tento seznam může být v pravém opaku chápán i jako výčet důvodů, proč já jsem taková černá ovce blogerského stáda.
But,
I love you and hope you love me!...
xx
Paul
PS: Fuck U Startweb.cz!
Friday, November 11
Thursday, November 10
Wednesday, November 9
Pamatuju si - už vlastně ani nevím, co si přesně pamatuju, ale vzpomínám si, že jako malý kluk jsem vždycky hrozně rád šacoval návštěvy. Byl jsem téměř dokonalý prototyp malého slídila a obsahy kapes svrchníků dospělých lidí pro mě měly až magickou přitažlivost. V nestřežených chvílích jsem se vždy s nenápadností chameleona přikradl k věšáku v předsíni a krom kapes kabátů neunikly mému ostrozraku ani dámské kabelky. Jak plynul čas a technický pokrok nešlo zastavit, mezi svoji další šmíráckou aktivitu jsem zařadil i projíždění mobilních telefonů.
Co vím, nikdy jsem neobjevil nic šokujícího. Nikdy jsem nikomu nic nevzal, ani jsem nikdy nepocítil nutkání někomu něco odcizit.
A nikdy jsem nebyl přistižen. Pachatel je zahradník.
Co vím, nikdy jsem neobjevil nic šokujícího. Nikdy jsem nikomu nic nevzal, ani jsem nikdy nepocítil nutkání někomu něco odcizit.
A nikdy jsem nebyl přistižen. Pachatel je zahradník.
Monday, November 7
"Jaké máš plány do budoucna?" zeptal se mě jeden z mých přátel.
"Řekněme, že stále čekám na svůj velkej průlom," odvětil jsem po chvíli odmlky.
"A co by měl ten velkej průlom obsahovat?"
"Něco velkýho, samozřejmě." Jasné jako facka.
"Umíš ty vůbec mluvit někdy vážně?"
Sakra, co když má pravdu? Ale ne. Vyloučeno!
"Řekněme, že stále čekám na svůj velkej průlom," odvětil jsem po chvíli odmlky.
"A co by měl ten velkej průlom obsahovat?"
"Něco velkýho, samozřejmě." Jasné jako facka.
"Umíš ty vůbec mluvit někdy vážně?"
Sakra, co když má pravdu? Ale ne. Vyloučeno!
Sunday, November 6
My New Evangelium
1. nejsi vzor všech ctností
2. nevyžaduj od jiných to, čeho sám nejsi schopen
3. nehraj si na oběť
4. život máš ve svých rukou
Celkem chytré, musíte uznat.
2. nevyžaduj od jiných to, čeho sám nejsi schopen
3. nehraj si na oběť
4. život máš ve svých rukou
Celkem chytré, musíte uznat.
Friday, November 4
Thursday, November 3
Ozval se Chlapec. Vzal mě za slovo a chce se sejít. Já na jednu stranu taky chci, na druhou stranu se bojím. Víte, tohle je skutečně jedna z věcí, které mě děsí. Ve vztahu se Stevem jsem šťastný, ale vzhledem k celé té záležitosti s Chlapcem mám strach, že za to nějakým způsobem budu muset zaplatit. Protože koneckonců, co si budeme nalhávat - karma je pěkná svině.
Jako polehčující okolnost bych vzal v potaz to, že mám výčitky, což v dnešní době není zase až tak časté, a to i u vážnějších přečinů.
Jako polehčující okolnost bych vzal v potaz to, že mám výčitky, což v dnešní době není zase až tak časté, a to i u vážnějších přečinů.
Wednesday, November 2
Leť vesele do školy, nehodné pacholátko.
Středy mívám semináře o umění, které jsou až v posledním patře budovy naší fakulty. Vypadá to tu jako u babičky na půdě a je odsud překrásný výhled na Vltavu.
Holka, která se už měsíc neholila: "Už měsíc jsem se neholila."
Já: "Mmm... Trochu extrém. Nebo expresse? Řekl bych až expressionistický extrém."
"Co máš přesně na mysli? Barevný expressionismus? Něco na způsob Výkřiku?"
"Co třeba film? Visíš za nohy, nahá a neoholená..."
"Agresivní erotika? Tak to jedině v případě, že bychom tak pověsili Tebe."
Víte co? Myslím, že kdyby se Sex ve městě natáčel někdy na začátku minulého století, vypadal by úplně jinak. Těžko říct, jak moc sexy by byl, ale rozhodně by působil mnohem dráždivěji. Děj bych umístil do Paříže a do hlavní role bezesporu obsadil božskou Sarah Bernhardovou, kterou ještě v té době nehyzdila dřevěná noha. Vznikla by z toho pohádková Sexpresse ve městě.
Středy mívám semináře o umění, které jsou až v posledním patře budovy naší fakulty. Vypadá to tu jako u babičky na půdě a je odsud překrásný výhled na Vltavu.
Holka, která se už měsíc neholila: "Už měsíc jsem se neholila."
Já: "Mmm... Trochu extrém. Nebo expresse? Řekl bych až expressionistický extrém."
"Co máš přesně na mysli? Barevný expressionismus? Něco na způsob Výkřiku?"
"Co třeba film? Visíš za nohy, nahá a neoholená..."
"Agresivní erotika? Tak to jedině v případě, že bychom tak pověsili Tebe."
Víte co? Myslím, že kdyby se Sex ve městě natáčel někdy na začátku minulého století, vypadal by úplně jinak. Těžko říct, jak moc sexy by byl, ale rozhodně by působil mnohem dráždivěji. Děj bych umístil do Paříže a do hlavní role bezesporu obsadil božskou Sarah Bernhardovou, kterou ještě v té době nehyzdila dřevěná noha. Vznikla by z toho pohádková Sexpresse ve městě.
Subscribe to:
Posts (Atom)