Still working...

Mám se dobře, díky za optání.

Dnes poprvé ve zbrusu nových lesklých botách od Alessandro Dell'Acqua. Jsou na mojí noze jako drahokam zářící z úkrytu. Jistě, můžete klidně říct, že tohle je až přespříliš patetické, vzhledem k tomu, že se jedná "pouze" o boty. Jenže... jsou prostě Boží!

Morální úpadek, který moje osoba utržila tím, že jsem za ně vyhodil nekřesťanské peníze určitě stojí za to - tohle mohu říct s klidem.

All The Drugs

Bez mučení teď přiznám jeden ze svých nešvarů - rekreačně zobu prášky, konkrétně stilnox.
Tenhle můj zlozvyk mne provází v různých intencích už od puberty, kdy jsem četl knížku od Jarmily Loukotkové Medúza, jejíž hlavní hrdinka měla ve zvyku polknout dva prášky na spaní po každé, když pociťovala, že má trable. Svoje problémy v jejich největším přívalu vždy zaspala, po probuzení se cítila jakoby očištěná a znovuzrozená, a všechny potíže se rázem nezdály tak velké. Pravda je, že Blance - tak se jmenovala ta dívka - se tenhle její návyk v závěru celého vyprávení stane osudným. Dobré čtení, doporučuji.

Nicméně nechci psát čtenářský deník, ale chci promluvit o tom, že velmi záhy poté, kdy jsem od svých problémů (ve směs to tehdy v šestnácti byly jen sračky týkající se My best friend) začal utíkat do říše snů, přišel jsem na to, že překonám-li ten mezistav, kdy se mi chce spát, a zůstanu bdělý, najedu na docela vydatný rauš. Jistě, vedlejší účinek je nepopsatelná, chemická pachuť v ústech a celkové znecitlivění, takže jakákoliv sexuální aktivita během působení stilnoxu nestojí za nic, ale oproti tomu můžete zažít jiné zajímavé věci.

Například jednou jsem měl až strašidelně realistickou vizi, ve které mi na skříni seděla velká chlupatá opice a šklebila se na mě od ucha k uchu. Dostávám se do zvláštního tranzu (samozřejmě s pribývajícím časem roste i množství požitých pilulek potřebných k jeho navození - smutný vedlejší efekt užívání jakýchkoliv drog). Ze začátku jsem na tripu poslouchal muziku, potom sledoval filmy Larse von Triera a poprvé měl pocit, že je chápu, později zkoušel psát básně, které bohužel, po vystřízlivění nejsou toliko působivé, jak sem se domníval, že tomu tak je ve chvíli, kdy mi hrot tužky jezdil po papíře.

Vím, že nejsem jediný, kdo tenhle druh léčiva užívá jiným způsobem než k jakému je původně určený (o jiném už v mém případě nemůže být ani řeč, skutečně usnout jsem schopen  teprve až po vystřízlivění), ale i u mně došlo na jednu z nejhorších změn stavu každého závisláka, a to ztrátu sebekontroly. Bohužel je tomu tak, poslední dobou kdykoliv se sjíždím, mým nejvěrnějším parťákem se v tu chvíli stává můj mobilní telefon, ze kterého posílám pošahané textovky, převážně pak lidem, se kterými už delší dobu nejsem v kontaktu. Za střízliva se mi veškeré důvody, ze kterých jsem se rozhodl ony osoby již více nekontaktovat, či to alespoň omezit, zdají naprosto rozumné a správné. Nicmnéně ve zhulenosti, což je výraz, který skalní narkomani používají pro vystihnutí jakéhokoliv stavu zatemnění mysli užitím psychotropní návykové látky, nejen ve spojitosti s kouřením marihuany, se ve mě probouzí moje samaritánské já a velmi v tu chvíli toužím po troše lidské pospolitosti.

Kupříkladu včera, když jsem si rozdrtil tři podlouhlé bílé tabletky do hrnku vanilkového čaje s kapkou whiskey, napsal jsem poněkud obskurní milostné vyznání Stevovi, které vydalo asi na pět textových zpráv, obsahovalo text jedné písně od Nirvany (jak typické), desetkrát frázi miluji tě, avšak ani jednou gramaticky správně, plus žvásty o tom, že si na spaní obleču jeho spodky a jak mi ho neustále připomíná naše nová meteostanice, kterou koupil a díky níž, kromě předpovědi počasí, vím, že je stále se mnou, i když momentálně ne fyzicky. Chudák se stále jestě nevzmohl mi odepsat. Upřímně - nedivím se mu.

Potom jsem dostal ještě lepší nápad. Rozhodl jsem se napsat EX4, abych se ubezpečil, že na mně nezapomněl. Že na mně nezapomněl, chápete? Nechtěl jsem se ovšem prořeknout, a tak jsem předstíral, že se jedná o omyl. Napsal jsem zprávu jakoby svým přátelům, ve které jsem chatrně vysvětloval, proč jsem se s nimi nestihl rozloučit při odchodu z jakési fiktivní párty.
Když EX4 - pravděpodobně spal, což lidi ve dvě hodiny ráno zpravidla dělávají - okamžitě nezareagoval, napsal jsem zprávu další, tentokráte už oficiálně adresovanou EX4, ve které jsem mu vysvětloval, že se jednalo o omyl, a též jsem se optal, zda jsem ho snad nevzbudil. Překvapivě dnes ráno jsme si vyměnili několik přátelských SMS.

Stala se ze mě tedy narkomanská stilnoxová pindulína, a není to zase tak zcela bezúhoné, jak se to zdá být v podání Linsay Lohan. Co přijde příště? Zavolám snad svému šéfovi a povím mu, uprostřed noci a pěkně od plic, co si o něm doopravdy myslím? Ne! Protože to by znamenalo žádné vánoční prémie a žádné vánoční prémie rovná se žádný iPhone páté generace.

Takže pojďme si shrnout moje plány pro nejbližší dobu:

1. Nastavit automatické vypínání telefonu
2. Přesedlat na zcela nezávazné odvary z bylinek

Internetové porno je novým zlem. To se zaměřením na čtyřprocentní minoritu obzvlášť.
Jsou v něm vesměs zobrazování chlapci - strůjci mindráků a nočních můr nás všech.

Viděl jsem klip, jehož hlavním a zároveň jediným akterém byl mladík, který dokázal naráz pojmout do svého řitního otvoru asi deset (vypadaly jako z nerezu) kuliček rozličných velikostí, a ty pak následně v pravidelných intervalech vypudit ven bez jakéhokoliv nežádoucího vedlejšího efektu.

Nu což... Očividně mám stran svých dovedností ještě co dohánět.

Hurá, hurá, hurá! Hnusná slaměná vdova - to jako já - se raduje. Steve McQueen odjel pracovně mimo město a bude pryč celý týden. Odvezl jsem ho dnes ráno na nádraží a dojemě mu pak mával z nástupiště, dokud se vlak zcela nerozjel.

Konečně týden klidu, kdy byt zůstane uklizený, ve dřezu se nebude kupit špinavé nádobí, stejně tak jako v koši s prádlem ponožky a špinavá trička (proboha, jsem ženská - napadá mě během psaní těchto řádek...). Sedm večerů bez vzájemného dohadování se o tom, zda se budeme dívat na večerní zprávy nebo na Simpsonovi. Sedm dní, kdy mám možnost vyrazit na nákupy a pak tvrdit, že - "Tohle oblečení není nové, měl jsem ho přeci na naší schůzce tehdy a tehdy, tam a tam. Ty už si to snad nepamatuješ? A tos ten večer říkal, že mi to mimořádně sluší. Ignorante!"

Avšak sedm nocí, kdy mi bude chybět Stevovo tělo v naší posteli.

Zatraceně dlouhý týden, kdy budu mít mámu pravidelně na krku, protože má obavy, aby mi nebylo doma samotnému smutno.

Nesnesitelná lehkost bytí. Nejlepší bude vytáhnout některou kamarádku na pár koktejlů.

Zde je výčet Paulových oblíbených filmů s queer tematikou:

1. Zkrocená hora (naprostá klasika)
2. Špatná výchova (Gael Garcia Bernal je v tomhle filmu tak sexy, až to hraničí s dobrými mravy)
3. Transamerika (zoufalá manželka Felicity Huffmann, tak jak ji neznáte)
4. Snídaně na Plutu (v každém z nás je přeci kousek 'koťátka')
5. Pravidla vášně - Rules of attraction (film Rogera Avaryho v mém žebříčku přeci nemůže chybět. Samozřejmě!)

Lord Of The RING

Už nikdy se nebudu hrabat v ničích věcech. (Tedy nemám tím na mysli nikdy -nikdy, ale přinejmenším na delší dobu si teď dám pauzu.)

Dnes ráno jsem vypil asi litr kávy a vzmohl jsem se do takové míry, že jsem se rozhodl udělat si pořádek na svém pracovním stole, přebrat ty neustále hromadící se stohy papírů, mezi nimiž můžete najít též výtisky časopisů Reflex a Lui, či staré katalogy z Ikei nebo Home&Art, a ještě jiné zajímavé věci.

Když jsem byl s tímto hotov, pustil jsem se do svoji korespondence. Nic zajímavého, vesměs pouze úřední dokumenty - zasraná byrokracie, jak říkám já. Tyto listiny a jim podobné jsem odjakživa zvyklý odesílat doporučeně. Vloupal jsem se proto do Stevova psacího stolu pro pár podacích lístků s úmyslem vyplnit si je s předstihem už doma, abych pak na poště strávil čas pouze naprosto nezbytný. Při té příležitosti se v mojí hlavě zrodil ten úžasný nápad prolézt mu jeho věci. Nikoliv, nerazím životní krédo typu ukaž mi, co máš ve stole a já ti řeknu, kým jsi. Nadruhou stranu, ať zvednou ruce ti z vás, kteří něco podobného ještě nikdy nespáchali a žádný les zvednutých rukou se konat nebude.

Ve Stevově stole jsem překvapivě nenarazil na nic neobvyklého. Samé ty nudné artefakty, jako sešívačka, hromada písátek všeho druhu, lepicí páska, doposud neotevřené balení tužkovývh baterií (4 + 2 gratis -výhodná koupě) a téměř pedantský pořádek. Už jsem toho špiclování chtěl nechat, když v tom jsem na dně zásuvky narazil na malý blyštivý předmět. Prsten. Nenápadný stříbrný kroužek, jen decentně zdobený, docela hezký. Vzal jsem ho mezi prsty a pomalu jím začal otáčet proti světlu.

I ty, Brute?!?! Nebyl to totiž jen tak obyčejný prsten. Byl to snubní prsten. Na vnitřní straně prstýnku byly vyryty všechny nezpochybnitelné indicie - jméno Stevova ex a datum, kdy se celá ta věc konala. Shodou okolností šlo o stejné datum, kdy má narozeniny můj táta, což mi přišlo opravdu hodně úchylné.

Au!

Tak a teď to mám. Můj trest za to, že nedodržuji partnerovu diskrétní zónu.

Ale proč si ho pořád schovává? Na co vlastně?

Vím jistě tohle - Hilary Swank získala dva Oscary a z toho přinejmenším jednoho oprávněně, a schovávat si tuhle masochistickou upomínku na předchozí zkrachovalé manželství přeci není normální!

Jistě, mezi mnou a Stevem McQueenem jsou určité rozdíly, například ten, že on se svými bývalými partnery vychází očividně dobře, jakož i ostatní členové jeho rodiny, kdy se každoročně na Boží hod vánoční schází plejáda bývalých manželek, manželů a dětí a vesele švitoří s těmi současnými partnery a ratolestmi nad svíčkovou, do které Stevova babička přidává trochu karamelu. Oproti tomu já o většině svých odvržených milenců už nechci ani slyšet. Jedná se zde zase o naši rodinnou tradici pálení mostů a tak.

Samozřejmě, chápu, že někteří lidé se do vašeho života zapíší tím nesmazatelným druhem písma. Ale co když si prsten schovává, protože ho pořád ještě... na to radši nemyslet.

Měl bych mu to říct? Jenže jak? Mám za Stevem normálně přijít, a: "Hrabal jsem se v tvých věcech, proč si pořád schováváš svůj snubní prsten?" Nebo: "Při běžném úklidu tvého psacího stolu jsem našel něco, co mě poněkud zaráží..." a teatrálně, nejlépe s hlasitým zavzlykáním před něj inkriminovanou věc hodit na stůl, či mu ji snad naservírovat k večeři do talíře s polévkou?
Dobře, ale kvůli tomu bych ještě musel začít vařit, což mi za to nestojí. Navíc výsledek by byl nakonec asi jenom ten, že by mi můj protějšek maximálně vynadal, proč narušuji jeho soukromí.
Bude koneckonců v právu a za idiota bych tady byl zase jenom já.

Taky bych mohl celou tu věc interpretovat jaksi zaobaleně: "Miláčku, díval jsem se dnes na Přátele a šla zrovna ta epizoda, ve které se Rachel naštvala na Rosse, protože zjistila, že si stále schovává snubní prsten po Emily." Tohle je docela dobré, jenomže co od toho čekat? Že se takzvaně přizná?

Že řekne: "No a co? Já mám v šuplíku taky svůj snubák, vždyť je to normální. Ta Rachel je ale koza."

Jo, ta poslední věc je nejspíš pravda. Jsem koza pitomá. Stejně mi nezbude nic jiného, než mlčet a dělat, že se nic nestalo.

Můžu se s touhle historkou možná vytasit na prvním sezení se svojí novou cvokařkou, které budu mít přesně od pátku za týden. Taky nová informace.

Hello boys and girls!

Pokud upřete své zraky vpravo, můžete ve sloupci miniaplikací najít jednu zbrusu novou, sdílející vám moji E mailovou adresu. (Ano, jsem si plně vědom, že to dělám jen na vlastní riziko.)

Máte-li něco na srdci, můžete mi nyní napsat. Na nejzajímavější dotazy či postřehy mám v úmyslu reagovat přímo naživo v blogu. Můžete mi ale napsat třeba jenom tak.

Ovšem aby bylo jasno - žádné výběrové řízení nebo slosování o hodnotné ceny neprobíhá - to aby se někdo nenamáhal zbytečně.

Díky za pozornost...

Love,

P

Jsem dnes až přespříliš unaven, než abych mohl dělat něco smysluplného. Snažil jsem se zlanařit někoho ze svých kamarádů na odpolední kávu, ale zdá se, že všichni jsou až moc zaneprázdnění, nejspíš děláním nějakých smysluplných věcí.

Dal jsem tedy dohromady seznam zajímavých lidí, se kterými bych rád zašel na kávu a kus řeči (možná i kus čokoládového dortu):

• Björk
• Jonathan Rhys Mayers
• Julianne Mooreová
• Joyce Carol Oatesová
• moje lektorka italštiny 
• Courtney Love
• Iva Pazderková
• Matt Groening
• Michelle O.

Tak co teď? Nejlepší bude celý den sledovat National Geographic a jíst sušenky. Nač se jít třeba trápit do posilovny, či dělat podobné vylomeniny, není-liž pravda?

Mám rád sex se Stevem. Jistě, v partnerském vztahu je to klíčová věc. Mám rád jeho tělo. Zboužňuju se ho dotýkat. Je mi neskutečně dotekově příjemný. Pokud jsme v tělesnému kontaktu, okamžitě pod jeho působením roztávám.

Jistě, četnost našich sexuálních hrátek v porovnání s počátky naší známosti klesla, ale jak plyne čas, oceňuji tuhle skutečnost, kdy se ze sexu nestala rutinní záležitost, kterou je třeba odbýt pravidelně v sobotu večer během reklam při sledování neutěšeného průjmu reality show na tuzemských kanálech.

Poslední dobou jsem se našel v čistě aktivní roli a neskutečně mě to baví. Cítím se být pohlcen těmi okamžiky, kdy prozkoumávám všechny záhyby na jeho těle. Na tom při tom tolik známém těle. Rád si Steva uložím na břicho, roztáhnu jeho drobné půlky a přisaju se mezi ně ústy. Olizuju ho pak úplně všude. Nejen jeho řiť, ale střídavě si beru do úst jeho úd a lížu mu koule.

Steve nejlépe dosáhne vyvrcholení, pokud si sednu obkročmo nad jeho hrudník a on mě v téhle poloze může pojmout ústy. Propnu se pak pod přívalem slasti a naplním jeho ústa svoji šťávou, při čemž cítím dopad horkých kapek na moje záda.

Svalím se pak vedle něj, obejmu ho, společně oddychujeme a sledujeme noční oblohu střešním oknem naší ložnice.

Seznam EX

O některých jsem se již zmínil, o některých teprve psát budu. Pro váš všeobecný přehled uvádím seznam mužů, kteří se nějak významněji zapsali do mého života.

• My Best Fried - tenhle příběh už znáte
• Dareba - moje virtuální láska, ale přesto v jistém ohledu můj osudový muž. Když jsme se seznámili na jisté nejmenované sociální síti, považoval jsem se za heterosexuála, řekněme jen se zdravým přístupem ke svojí sexualitě, později za bi-curious (opravdu strašné slovo), potom za bisexuála, a když mi došlo, že ho miluju, pak konečně se přihlásilo moje pravé já. Škoda jen, že on tenhle svůj přerod nedokázal ustát.
• N - první kluk, se kterým jsem se vyspal jakožto oficiální gay
• EX 1 - poseroutka
• EX 2 - těžko říct, jestli moji životní láskou je Steve, nebo to byl právě EX 2, který si ode mne možná právě proto vysloužil přezdívku "Zasranej parchant". Naši známost ukončil z jednoho a prostého důvodu - přestal mě milovat. Trestuhodné.
• EX 3 - po naší třetí schůzce jsme skončili jako kamarádi
• EX 4 - vývoj naší společné známosti byl až tristně similární s průběhem mého předešlého vztahu s EX 2 alias ZP
• EX 5 - můžete jej znát pod pseudonymem Chlapec. Já vím, já vím, ještě jsem vůči vám povinován dovyprávěním tohoto příběhu.
• Steve McQueen - story, která se stále píše...

Pokud byste se mě zeptali na přesný počet mužů a kluků, se kterými jsem byl na rande, odpovědět bych vám nedokázal, protože tohle číslo sám nevím. U mně to vždycky bylo o hledání, nejspíš proto, že mám v povaze o všem se přesvědčit na vlastní kůži, než to zcela zavrhnu a můžu si říct - udělal jsi pěknou pitomost. 

Ani počet chlapů, se kterými jsem se nakonec vyspal není podstatný. Řekněme, že nikdy jsem si nedělal zářezy do pelestě svojí postele.