Komusi jsem byl představen s tím, že je to "moje budoucí manželka".
Ale žádný nátlak.

Ráno nám Steve chystal snídani a já jsem našel textovou zprávu od mámy: "Čauky, ten tvůj kluk je prima, výborně ustál moji zvědavost, otázky a očumování. Líbí se mi, snad jsem ti neudělala ostudu. Pozdravuj, budu se těšit na další setkání."

Přečetl jsem ji Steveovi. Měl radost a řekl mi, že si myslí, že moje máma je skvělá. "Snad jsem ti neudělal ostudu," dodal.

Takže tak. Moje matka a muž, kterého miluji kráčí teď spolu. Proti mně.

Lhal bych vám, kdybych tvrdil, že jsem nebyl nervózní, protože nervózní jsem byl hodně. Tak zaprvé tady máme Steveovo stigma, tedy fakt, že ještě stále není rozvedený. Měl jsem obavy, aby moje matka něco nevicítila. Buď v ovzduší, nebo v kostech, anebo by jí to mohl našeptat onen šestý smysl, který mají jenom matky. Dál taky vím, že pokud se jednou rozhodnete, že se vám někdo nebude líbit, tak se vám prostě líbit nebude a jste schopni v tu chvíli pro to nalézt nesčetné množství důvodů.

Potom je tady samotný Steve. Může se stát prakticky cokoliv. Co když přijede nevhodně oblečen? Co když přijede teple oblečen? Steve se sice teple obléká málokdy, ale co kdyby... Co když něco plácne? Co když prokecne svoje stigma? Celý den jsem neměl kloudně co na práci, což je v takové situaci to nejhorší, tudíž jsem byl celou dobu jako na jehlách.

Když jsem pak představoval Stevea svojí mámě a ti dva si s notnou dávkou zdvořilosti potřásali rukama, naši dva psi - oba samci - začali předvádět na pohovce sexuální veletoče. Ať si toho nevšimne máma, ať si toho nevšimne máma, ať si toho nevšimne máma, opakoval jsem si v duchu. Jenže si toho všimnul Steve a začal se dusit smíchy.

Nakonec všechno dopadlo tak, že Steve si s mojí maminkou povídali dlouho do noci, zatímco já jsem jenom seděl, nervózně se ošíval a šilhal na hodinky, kdy už se Stevem pojedeme.

Vybalil jsem to na Stevea narovinu. Bez stříbrného podnosu jsem mu naservíroval fakt, že moje máma ho chce poznat.

"Tak fajn," řekl s klidem. Ten všivák nejspíš tušil, že se něco takového chystá.

"Dobře, tak zítra," hlesl jsem.

"Jsi nervózní?"

"Jsem."

"Kvůli mně?"

"I kvůli sobě."

"Vidím to tak," teatrálně rozpřáhl paže a tvářil se u toho jako kněžna Libuše, "že já si s tvojí maminkou budu povídat dlouho do noci, zatímco ty budeš jen sedět, ošívat se a nervózně šilhat na hodinky, abychom už jeli."

"Idealisto."

"Trochu fantasmagorie, viď?" Přikývnul jsem.

"Ale bylo by to bezvadný," řekl a pak mě dlouze políbil.

Od doby, kdy se moje máma začala vyrovnávat s faktem, že její jediný syn je homosexuál, mluvil jsem s ní o svých chlapech vždy zcela otevřeně. Žádného jsem jí však zatím neukázal, i když tyhle tendence měla už několikrát. Ovšem zdá se, že se Steveovým vpádem do mého života její zájem poznat ho vzrostl, a roste stále víc, úměrně tomu, kolik času s ním trávím. Podle Stevea moje matka žárlí; přirozenou ženskou zvědavost nepočítaje. Upřímně, jsem téhož názoru. Steve si myslí, že až ho moje máma pozná, tak ji to uklidní a požehná naší lásce. A co na to říká Oidipus?

Gay Dialogues: My Weekend

Friday, August 19

Vyrážíme. U benzínky jsme si koupili sendviče, které Steve uložil do přihrádky u místa spolujezdce. Pravděpodobně působením klimatizace se obal sendvičů děsuplně nafoukl. Ve snaze neponičit Steveovu ideu naobědvat se cestou někde v přírodě jsme sendviče snědli a můžu říct, že na hotel jsme dojeli jen tak tak, protože oba dva jsme dostali parádní běhavku. S partnerského hlediska už tedy máme první společnou sračku za sebou.


Saturday, August 20

Podle pověsti je Krakonoš bájný duch hor, který v různých podobách chrání celé Krkonoše před chamtivými hledači pokladů, pytláky a jinými nenechavci. Každého, kdo vkročí do hor s nekalými úmysly, může Krakonoš potrestat tím, že jej promění v kámen, zvíře, či rostlinu.

"Myslíš, že má Krakonoš něco proti gayům?" zeptal jsem se Stevea.

"Určitě ne. Ledaže bychom měli zlé úmysly."

"Bojíš se, že bys skameněl?"

"Spíš by se z nás staly dvě bukvice. Dáme si pusu na Sněžce?"

"Rovnou se tam pomilujeme," opáčil jsem.

"Bezva. Nasereme pár Poláků."


Sunday, August 21

Já: "Vždycky jsem měl v těch kalhotách takhle velkej zadek?"

Steve McQueen: "Jasně."

"Určitě? Tak proč si mě je sakra nechal koupit?"

"Protože ti sluší."

"Ale vždyť jsi právě teď řekl, že v nich mám velkej zadek."

"Myšleno v dobrým. Je pěknej, ten tvůj zadek."

"Řekl bys mi to tak, i kdybys mě neznal?"

"Myslel bych si: Páni, ten kluk má ale hezkej zadek."

"Hmm."

"Kruciš, a co ti mám říct?!? Že bych ti ho hned vošukal? Toho se stejně asi hned tak nedočkám, že?"

Idiotské narážky na to, že Steve mě klasifikoval jako skrytou pasivku.

Post Coitum, a.m.

Co se týče jednorázových akcí, postkoitální rána prakticky neexistují, nebo jsou tak děsivá, že se je snažíme vytěsnit z paměti co nejdříve. Pravé postkoitální ráno trávíte se svým stálým protějškem, s někým koho máte rádi, a proto:

- spíte pod jednou přikrývkou

- často se probudíte pod společnou přikrývkou (oba)

- nepřetržité objímání bránící vám i v odchodu na záchod

- nenápadné odskotačení do koupelny za účelem vyčištění zubů ještě před první ranní pusou

- časté efektivní využití ranní erekce

- společná sprcha

- společná snídaně, která se protáhne přes brunch až do oběda

- společné oblékání (pro otužilé)

Sladké nebo k pozvracení? To záleží na úhlu pohledu.

Víkend budu trávit se Stevem. Zamluvil pro nás dva pokoj v penzionu, který se nachází v jednom městečku v Krkonoších. Jdu balit, a to jsem se nestačil doma ani ohřát. Za to jsem se stihnul pořádně zapotit, protože rtuti teploměrů se pohybují v tropických výšinách. Je čas se schladit na vrcholu Sněžky. Ovšem, podaří - li se mi vyštrachat ze svého botníku vhodnou terenní obuv.

Žijte blaze,


Paul

D'Oh! Jednou vytáhnu paty a hned prošvihnu průvod gayů. I když upřímně - stejně bych se tohoto pochodu hrdosti nezúčastnil. Nikoliv proto, že bych byl snad málo hrdý nebo málo gay. Jsem však hrdý na to, kdo jsem, a ne na to, že jsem gay. Onehdy jsem seděli se Stevem a jeho přáteli v klubu Latimerie /pražský buzinec - poznámka pro neznalé/, když můj zrak upoutal do očí bijící výjev; uprostřed toho buzního reje všech těch barevných cingrlátek a dohola ostříhaných svalovců v růžových tričkách o dvě čísla menších; svíjeli se na pomyslném tanečním parketu v rytmu písně Kylie Minogue chlapec a dívka. Patřičně se objímajíc a olizujích, jakoby ani nevnímali okolní čtyřprocentní svět. Provokace? Možná, že byli pouze hrdí na svoji sexuální orientaci. Tudíž, přenechme tyhle a podobné akce sexuálně většinové části populace, pomyslel jsem si. To jsem totiž ještě nevěděl, že v Brazílii se chystá pochod heterosexuálů. To vše prý v touze vyjádřit vlastní přirozenost. Pravděpodobně si heteráci v zemi para ořechů připadají utiskovaní. A buzny na to: Božínku, my to říkali!

Hned jak jsem byl doma, zavolal jsem Steveovi. Ještě odpoledne mě vyvezl na piknik. Jeli jsme jen kousek za město, kde Steve zaparkoval na jakési polní cestě. Na víko kufru rozložil kávový servis a nabídl mi žloutkové věnečky, které udělal extra pro mně, protože ví, že je mám rád.

"Chyběl jsi mi", řekl.

"Ty mě taky."

"Chutnají ti ty věnečky?"

"Jsou vynikající!"

"Víš jakýho s tím bylo sraní?"

Polkl jsem sousto. "Miluju tě."

"Já tebe taky."

Jeli jsme pak ke Steveovi domů a dali se do šukání.

Četl jsem si na lehátku, když ke mně příšlo nějaké dítě a zatahalo mě za palec u nohy. Kristepane! Ještěže už zítra se vracíme domů.

S mámou ochutnáváme místní koňak.

"Jak kouří Steve?" zeptala se mě.

"Cože?" Vlastně dobře.

"No, kolik tak vykouří cigaret..."

"Aha," vyfoukl jsem z nozder kouř, "tak v normě."

Venku celý den pršelo. Naučil jsem se říkat: menstruálni bolky, což bulharsky znamená menstruační bolesti.
Taky jsem dostal e - mail od Stevea. Psal mi, že mě miluje, a že se mě nemůže dočkat. Jak sladké! Sladší než místní cukrovinky.

Od dvaceti vím, že jsem na kluky. A od té doby jsem se taky stal magnetem na ženský, ostatně jako spousta gayů. Jistě, už jen ty moje zbrusu nové bílé plavky působí jako kundolap, když korzuju po pláži. Nějaká holka na mně vždycky vrhá dychtivé pohledy z bezpečného úkrytu svého slunečníku, nebo přede mě rovnou vyskotačí z vln a tváří se u toho, jako by byla druhá Ursula Andressová. A já, patřičně povznesen nad celou situaci, nonšalantně si posunu wayfarerky z očí a usměju se na ni, případně se pak ještě otočím. Je to taková nevinná hra, protože přiznejme si zcela upřímně, pokud bych se vyspal s tím klukem, co prodává na pláži kukuřici, hned druhý den ráno bych se musel zabít.

Moře je krásné, večery vlahé a místní lidé večně nasraní.
Na hotelové terase srkám koktejly a pozvolna se opékám. Navzdory tvrzení dermatologů stále věřím v bezpečné opalování. Avšak vystavujete - li jemnou chlapeckou kůži slunečním paprskům, je třeba ji chránit.
Jinak se snažím utvrzovat náš vztah s mámou, což znamená, že trpělivě odpovídám na její všetečné otázky týkající se Stevea.
Večer jsme si zašli na mušle do restaurace, kde nebyli vůbec sexy číšníci, což potvrzuje matčino tvrzení, že byli. K tomu všemu se tady nedomluvíte jinak než Bulharsky, takže pokud si objedáte kávu, máte naději že zhruba tak za hodinu před vás postaví mísu šopského salátu.

My holiday, a quiz

1. Jel jsem do
a) Afriky
b) Prčic
c) Bulharska
d) N. Y.

správná odpověď: c


2. Jsem tady
a) na srazu transsexuálních vyznavačů satana
b) na dovolené
c) pracovně - rozumí se jako hlavní hvězda balkánského gay porna
d) za účelem studia Bulharštiny

správná odpověď: b


3. Vzal jsem s sebou
a) Stevea McQueena
b) placeného společníka
c) svoji mámu
d) svoji novou přítelkyni, protože - chvalte Boha! - napravil jsem se, a je ze mně teď heterosexuál

správná odpověď: c


4. Na letišti mě čekali
a) členové místního uvítacího výboru
b) paparazzi
c) královna soulu Aretha Franklinová
d) potíže při výdeji zavazadel

správná odpověď: d


5. Vezl jsem s sebou
a) jen to nejnutnější
b) nic, cestuji na lehko
c) zbytečnosti
d) speciální tajnou zásilku pro místní obchod bílým práškem

správná odpověď: c

Odlétám do teplých krajin. Plně zasažen cestovní horečkou sháním plavky, ve kterých si budu připadat mnohem víc štíhlejší, opálenější a svalnatější. Pak vám řeknu, kde takové mají.

Svoje zápisky z cest uveřejním, jak jen to bude možné.


Mír s vámi,



xx
Paul

Steve mě vzal do Kubistické kavárny. "Často sem chodím se svou mámou," řekl.

"Vážně?"

"Jo, líbí se jí tady. A jednou sem vezmeme tu tvoji."

Já na to: "O.K."

Odkudsi vytáhl zmuchlanou účtenku z Ikey. V prstech ji narovnal a četl: "Herren ručník," pousmál se.

"To jako pánský ručník?"

"Přeci ten, co ho máme doma," opáčil Steve zcela samozřejmě. (Jedná se o ručník, který se Stevem používáme na otírání se od spermatu, když jsme u něj.)

Chvíli bylo ticho. "Došlo ti teď, co jsem řekl?" tvářil se najednou hrozně vážně.

"O tom ručníku?"

"Uh - huh."

"Že ho máme doma?"

"Že ho máme doma."

"Nedošlo mi to," zpříma jsem se mu zahleděl do očí a vzápětí jsem se rozesmál.

"Máš rozšířený zorničky," řekl. "Když máš rozšířený zorničky, znamená to, že se díváš na něco, co se ti líbí."

"Vždyť taky jo."

"Je mi s tebou tak krásně, až mě to děsí," hlesl on.

Vzal jsem pak Stevea na procházku. Dovedl jsem ho k nemocnici, kam jsem chodil za mámou a měl jsem tehdy strach, že umře. Ukázal jsem mu i okno, za kterým ležela. Nikdy před tím jsem na tohle místo nikoho nezavedl. Řekl jsem to Steveovi. Ukázal mi na strom, který kvete žlutě a ty drobné plátky květů jsou pak úplně všude a vypadá to, jakoby na chodnících byly zlatavé závěje. Nikdy si nemůžu vzpomenout, jak se ten strom jmenuje. Steve mi řekl, že ty kvetoucí koruny stromů mu připomínají oblaka. Potom mě políbil. "Já tě miluju," zašeptal.

"Já tebe taky."

Následuje seznam lidí, kterým by prospěl pobyt v blázinci:


Barbora Tachecí (once again),

Michael Jackson (in memoriam),

Agáta Hanychová (možná za doprovodu maminky),

Pavel "Spratek" Novotný (přímo do klece),

královna Johana Šílená (tohle přízvisko nedostanete náhodou),

Joaquin Phoenix (akutně),

Shannon Doherty (staré zlaté časy Beverly Hills jsou ty tam),

Pete Doherty (opravdu se ptáte proč?),

prakticky kterýkoliv Pete,

doktorka Quinn (doživotně),

Eva a Vašek (já už jich mám plné zuby),

dále pak každý, kdo má Evy a Vaška plnou tašku

Milý deníčku,

tohle je další den mého života. A život je jako kniha. Kniha je jako krabice. Krabice má šest stran. Vnitřek a vnějšek. Takže, jak se člověk dostane k tomu, co je uvnitř? Jak se dostane to, co je uvnitř ven?

Milý deníčku, kdysi dávno žil jeden malý chlapec, který bydlel v krásné krabici a všichni ho milovali.