Retrospect: "An Easier Affair"

Přítelkyně: "Víš co? Když jsem tě poznala, myslela jsem si napřed jestli nejsi gay?"

Já: "Cože?"

"No jo," pokrčila rameny.

"No a co je na mně gay?" nakrabatil jsem čelo.

"O to nejde. Tebe nikdy nenapadlo, že..."

"Že co?" snažil jsem se tvářit, jako že mě to nevyvedlo z míry.

"Já se třeba necítím být přitahována ženami, ale možná, že o tom jenom nevím."

"Myslíš jako, jestli nejsi skrytá lesba?"

"Přesně."

"A já skrytý teplouš?"

"Nikdy nevíš, co bude," nasadila zvláštní tajemný výraz.

(Ticho.)

"Nemyslíš, že bychom se měli držet spíš osvědčených témat?" řekl jsem nakonec.

"Co máš na mysli?" pohodila hlavou.

"Tvoji mušli?"

"Máš dvě věci, který mě na tobě setsakra přitahujou," řekl mi Steve.

"A který to jsou?" otázal jsem se.

"Máš nádherný koule a krásně a daleko stříkáš."

Potom šel a vyklidil mi spodní foch ve svojí skříni, abych si u něj nechal pár svých věcí.
A tomu se říká počátek partnerského života, přátelé.

Já a Steve McQueen jsme v posteli.

On: Co máš vlastně rád?

Já: Na to musíš přijít sám.

On: Ty bestie.

Později.

Ležím na zádech, zatímco Steve mi líže koule. Mírně se nadzvednu a on zajíždí jazykem ještě hloub a celého mě olizuje. Přitom si honí ptáka a stříká ještě dřív než já. Zasáhne tím celou moji nohu. Nenechá to na sebe dlouho čekat a já se taky udělám. Sleduju všechnu tu hustou bílou tekutinu, jak se leskne a třpytí na mém těle. Na mojí kůži.

On: Spokojenej?

Já: Perfektní.

Vstane a dojde pro ručník, kterým mě potom utírá. "To už je náš osud," říká," chybí nám ta pochva, kam by se to všechno ukrylo."

Stevea McQueena jsem poznal ještě dřív než Chlapce. Naše komunikace však záhy zcela selhala, jak se tomu často stává, a na scéně se objevil Chlapec. Hodný, disponující mnoha klady. V tu dobu se mi jevil jako ideální protějšek, avšak záhy po našem seznámení jsem zjistil, že pro mně vyvstává až příliš mnoho otazníků. Ne, nechtěl jsem Chlapci ublížit, ale teď už vím, že právě proto jsem tomu měl učinit přítrž hned zpočátku. Můj problém je ten, že nejsem typ single. Mám potřebu někoho mít vedle sebe. Z racionálního úhlu pohledu by tedy bylo malicherné zabránit perspektivnímu vztahu v jeho rozpuku. Bohužel ten se nekonal a bohužel podruhé - nekonal se jen z mojí strany. Do nekonečna jsem si opakoval, že nesmím být hloupý, že s Chlapcem se nebudu rozcházet jenom proto, že takzvaně postrádám ten pocit, kdy se vylijou oceány a vesmír se pohne o několik světelných let. Potom přišel den, kdy Chlapec odjel pryč... a konec příběhu, myslím, už znáte.

Chtěl jsem využít těch třech týdnů co budu slaměnou buznou k tomu, abych si v hlavě ujasnil, jak moc je Chlapec skvělý, a jak jsem šťastný, že ho mám. Pravděpodobně by tomu tak bylo, nebo by se tím všechno jen odsunulo? Ano, kdyby se tehdy Steve nevytasil s pozváním na rande. Odolával jsem, protože v sobě mám zakořeněno, že tohle se nedělá. Nakonec jsem ale podlehl a šel se Stevem na naše první skutečné rande. Vlastně jenom proto, abych se ujistil v tom, že jsem na rande se Stevem vůbec chodit neměl, protože Chlapec je pro mně ten pravý a je mi souzeno zůstat s ním. Chyba lávky. A tím se to začalo celé komplikovat. Se Stevem jsem si rozuměl tak, jako ještě s nikým hned na první schůzce. Navíc další rande na sebe nenechalo dlouho čekat a já jsem věděl, že to budu muset rozseknout a nejlépe správným směrem.

Ještě ten den, kdy se Chlapec vrátil zpět do civilizace, obdržel jsem od něj textovou zprávu. Chtěl samozřejmě vědět, kdy se uvidíme. Jak z toho ven? Chlapec nebydlí v Praze. Po mých vlastních osobních zkušenostech se mi nezdálo nejšťastnější tvářit se jakože nic, nechat Chlapce aby za mnou přijel, a namísto srdečného přivítání mu dát kvinde. Napsal jsem tedy Chlapci e - mail. Vím, že tenhle způsob dávání kopaček je tak akorát pro sraby a lidi co se bojí konfrontace. Na druhou stranu, což je dáno dnešní společností, e - mail je možno považovat za dopis, i když elektronický. A sdělit někomu něco prostřednictvím dopisu mi nepřijde zase až tak hrozné. Sesmolil jsem tedy dopis, ve kterém jsem Chlapci napsal, jak se věci mají. V tom smyslu, že city, které k němu chovám nejsou z mojí strany tak horké, jak se domnívám, že je tomu u něj. Samozřejmě tou nejšetrnější formou, k tomu jsem ještě zmínil náš věkový rozdíl a nenápadně přihodil pár detailů, s jejíchž pomocí jsem chtěl dosáhnout toho, aby byl Chlapec nakonec rád, že se mě zbavil. Připsal jsem taky, že pokud bude chtít, tak se s ním sejdu, a že tohle nechám na něm. Doufal jsem, že o to stát nebude. Buď proto, že jsem srab, který se schovává za psaní mailů anebo proto, že jsem nedostál jedinému závazku, a to, že se Stevem nezačnu spát, dokud celou tu věc s Chlapcem nedám do pořádku. Ale člověk občas stojí i na opačném břehu řeky.
Zhruba za hodinu poté, co jsem e - mail Chlapci odeslal, přišla mi od něj odpověď, kde mi psal, že ho to sice bolí, ale zároveň mě uklidňoval, že se s tím vyrovná. Chlapec mě taky žádal o setkání. "Tak kdy," napsal, "zítra?"
Dlužíš mu to, kamaráde, je čas sklidit, cos' zasel.

S Chlapcem jsme se sešli na druhý den odpoledne v parku, kde jsme si spolu vždycky dávali spicha. Měl jsem co dělat, abych to stihnul, protože předešlý večer jsem byl se Stevem na večeři, v noci pak u něj a vstávali jsme až po poledni. A teď tady najednou stál Chlapec, v kraťasech a tričku bez rukávů, a čekal mě přesně na stejném místě, u té samé lavičky, jako když jsme spolu měli první rande. Vyloudil jsem na tváři lehký úsměv: "Ahoj," řekl jsem.

"Čau," řekl chladně a nehnul přitom ani brvou. Trochu mě to znepokojilo. "Pojď, někam zasednem," pokračoval. "Potřebuju si s tebou promluvit. Vím, že to pro tebe bude asi nepříjemný, ale nechtěl jsem, aby to celý skončilo jedním mailem."

"To já taky ne," hlesl jsem. Prohlédl jsem si ho. Vypadal dobře. Za dobu co byl pryč trochu zeštíhlel a měl hezky opálenou tvář. Šel vedle mě a hlavu měl svěšenou.

"Jak se máš?" položil jsem opatrnou otázku.

"Upřímně nebo mám být taktní?"

"Záleží na tom, jak moc mi to chceš dát sežrat."

"Pak budu taktní - jde to. A co ty?"

"Fajn."

"Teď tě prosím, abys' ke mě byl upřímný, jako jsi snad vždycky byl," řekl, když jsme se posadili naproti sobě v kavárně a já jsem čekal, co bude následovat. "Je v tom někdo jiný?" zeptal se a přitom na mně visel pohledem.

Pochopte, že jsem měl jen pár vteřin, abych si dobře rozmyslel, co mám odpovědět. Co mám odpovědět, abych tomuhle klukovi pokudmožno co nejméně ublížil. A proto jsem řekl: "Ne." Chlapci se snad trochu ulevilo, takže jsem honem rychle pokračoval. "O to tady nejde. Jde o to, že já tě mám vážně rád spíš jako," nechtěl jsem, ale bylo mi jasné, že bez užití onoho strašného slova bude ta věta postrádat smyslu, "kamaráda."

Chlapec svěsil ramena a zíral do sklenice s pomerančovou šťávou. "Je mi to líto," řekl jsem tiše. "Připadám si vůči tobě jako idiot."

"V podstatě za to taky nemůžeš," řekl po kratší odmlce.

"Měl jsem už na začátku odhadnout, jak se to bude... jak se to může vyvíjet," opravil jsem se.

"A šlo by to?"

Místo odpovědi jsem jenom pokrčil rameny.

"Ten první týden, co jsem byl pryč..."

"Ano?"

"Promiň, že jsem tě tak často otravoval telefonem."

"Tohle neříkej." Začalo mi ho být líto.

"Víš," řekl jako vždycky, když mi chtěl něco sdělit, "věděl jsem to. Ani to jinak nemohlo skončit. V životě si jdu sice za svým, ale už dopředu radši počítám s neúspěchem." Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: "Mám teď v sobě hroznej bordel," chabě se pousmál, "zvlášť po tom, co jsem potkal tebe. Kdyby se nic z toho nestalo, život by plynul dál ve vyjetých kolejích. Možná by to byla nuda, ale zase bych si ušetřil to zklamání."

"Říká se že každého, koho potkáš máš potkat." Ani nevím, proč jsem řekl právě tuhle pitomost.

"Někdy mám pocit, že můj život je jako domeček z karet," on na to. "Vždycky ho pracně poskládám, když najednou zafouká vítr a všechno to spadne. Někdy je to jenom vánek, jindy už vichřice. A podle toho mi pak trvá různě dlouho, než všechny ty karty na sebe znova naskládám, tak jak patří."

"Tohle jsi někde četl, ne?"

"Ne, to je z mojí hlavy."

Mlčeli jsme, dokud Chlapec znovu nepromluvil: "Každopádně ti chci poděkovat."

"Za co?" skoro jsem nevěřil svým vlastním uším.

"Za všechno. Dal jsi mi toho hodně i za tu krátkou dobu. Vím, že na tebe já nikdy nezapomenu, i kdybychom se dnes měli vidět naposledy."

"Ten stupidní mail, já vím," řekl jsem ve snaze se ohradit. "Nemyslel jsem to tak, že..."

"To je v pořádku," zarazil mě, "vyřešils' to asi nejlíp, jak to šlo."

Znovu jsme mlčeli. Z pravého zadního rohu k nám doléhalo ševelení dvou starých babek a servírka, kterou očividně zaujal náš rozhovor šla už asi podesáté otřít sousední stůl, jehož deska se teď už blyštěla, jako psí kulky. Věděl jsem, že teď je ta chvíle, kdy já, ze svojí pozice musím říct něco duchaplného, čímž zachráním celou situaci, ze které posléze oba vyjdeme jako vítězové. Načež jsem řekl: "Zemřela Amy Winehouse."

"Já vím," odvětil Chlapec. "Je jí škoda."

"Ano."

"Zpívala vážně skvěle."

"To rozhodně," přitakal jsem. Taky mi bylo jasné, že na nic víc se už nezmůžu. Monolog hodný postavy z mydlinkové opery se konat nebude.

"Můžu se tě na něco zeptat?"

"Jen do toho," vyzval jsem Chlapce.

"Co bys' na mě změnil?"

"Co?" nervózně jsem si odkašlal.

"Myslím to vážně, určitě o něčem víš."

"To jakože důvod proč..."

"Prostě se tě na to ptám jako," bylo znát, že mu dělá problém to vyslovit, "kamarád kamaráda."

"Tohle po mně nechtěj," začínal jsem být nesvůj. "Každý má něco, co," nevěděl jsem pořádně, jak pokračovat, "na mně by se dalo změnit určitě tisíce věcí."

"A co ti předchozí?"

"Jak to myslíš?" zeptal jsem se, i když jsem moc dobře věděl, kam tím míří. A rázem jsme se octli na tenkém ledě.

"Myslím tvoji bývalí."

"Hlavně nesrovnávat," opáčil jsem. "Každý jsme přeci originál."

"Dobře, ale tak já jsem mladší a třeba jsem ti přišel v lecčems neohrabanej."

"Ježíši, ale o to tady přeci vůbec nejde," zavyl jsem.

"Ale já bych to od tebe rád slyšel!"

Mlčel jsem. Oslovil mě jménem. Jen jsem se mu podíval do očí, zatímco jsem dopíjel poslední doušek chladnoucího pressa. "Myslím, že bude lepší, když už to rozpustíme," řekl jsem.

"Fajn," řekl úsečně, "nebudu tě už dál mučit."

"Navzájem se nebudeme už dál mučit," nechal jsem se slyšet.

Venku jsme se stereo rozloučili: "Ať se ti daří," a potom jsme se vydali každý svou cestou. Ach, promiň, hodný a bezelstný Chlapče. Tak dlouho jsem opovrhoval typickou pražskou buznou, až jsem se jí sám stal. A tak, jako typická pražská buzna, šel jsem se uklidnit nákupy.

What's happend...

Friday, July 22


Večírek u Stevea proběhl přesně tak, jak jsem předpokládal. Steve pochopitelně svým kamarádům předem neřekl, že na jeho chystané párty bude někdo s ním. Oznámil mi to jakoby mimochodem, když jsem mu pomáhal loupat cibuli na salát. "To snad nemyslíš vážně," řekl jsem.

"Klid, bude to v pohodě," ujišťoval mě.

Z cibule mě začaly štípat oči. "Ne, bude to hrozný."

Ujistil mě, že alespoň napíše textovou zprávu nejvíce obávané kamarádce, která si vystavěla vlastní byznys na lidech trpících arachnofobií a dnes úspěšně prosperuje ve Španělsku. Nebo něco na ten způsob. Podezřívám ho ale z toho, že textovku neodeslal a o přítomnosti svého nového kluka v jeho bytě a na jeho párty všem pověděl možná tak po cestě od domovních dveří do bytu; jestli vůbec. Tak mi to Steve McQueen řekl, že mě přátelům představí, jako svého kluka. Pak mi nalil sklenku bílého vína se slovy, že prý to očividně potřebuju. Pravděpodobně už měl dost mého pocházení po jeho garsonce a toho, jak mu dokola přerovnávám jeho věci. Když se ozval bzučák ohlašující první hosty, řekl: "Běž na terasu a kuř. To bude vypadat nejlíp."
Provedl jsem, co mi bylo nakázáno.

Vzápětí jsem slyšel z bytu smích a tlachání, a když mi zůstal z cigarety už jen oharek, přivedl Steve na terasu arachnoložku oblečenou v metalovém stylu a tlusťocha v děravých ponožkách, což byl Steveův kolega z práce, a jak mi později řekl Steve, nikdo neví, jestli je tlusťoch na holky nebo na kluky. Ať už je to jakkoliv, vrhal na mě celý večer vilné pohledy a možná právě proto mi byl z celé Steveovy kumpanie nejsympatičtější. Antré bylo celkově trochu rozpačité, poté co jsme si v prvotní sestavě vyměnili pár zdvořilostních frází, dorazili další hosté - brýlatá holka a její přítel v pruhované mikině, který toho za celý večer namluvil snad ještě méně než já. Chvíli po nich přišla ještě Steveova vysoká kamarádka s tmavými vlasy a tím byla večírková sestava kompletní.

Jak jsem později vyrozuměl, jednalo se o takzvanou "light" párty. Pravděpodobně na "hard" párty by nebyla taková nuda. Hojně bylo užíváno slovo škandál, a to i tehdy, kdy to bylo zcela irelevantní. Následovaly obligátní historky z dob studií typu: "Kus-Kus, Paštika a Kremrole šli do Ryby a páchlo to tam močí. Na záchodě byla ta namakaná lesba, a tak se dostala Píča do naší party."
Nezbývalo mi nic jiného než jen sedět a přívětivě se usmívat. Kolem půl desáté se ke mně Steve naklonil a řekl mi: "Pojď, jdeme se projít." Pak vzal z kuchyně keramický džbán a šli jsme pro pivo.

"Tak co jim říkáš?" zeptal nesměle, když jsme byli venku před domem.

"To ještě nevím."

"Nic, viď? Nudíš se hodně?"

"O to nejde," řekl jsem.

"Snažím se nahodit nějaký téma, aby ses chytil, ale jak vidíš," odmlčel se na chvíli," je to těžký."

"Předpokádal jsem, že to tak bude. Nemyslím, že kdybych přivedl já tebe do společnosti mých přátel, bylo by to jinak."

Pousmál se. "Jsem rád, že jsi tady."

Po zbytek večera seděl Steve vedle mě a bral mě za koleno nebo mě držel za ruku. O jeho bývalém partnerovi nepadla ani zmínka. Před půlnocí se všichni hosté zvedli. Rozloučili jsme se celkem přátelsky, tlusťoch mi dokonce podal ruku a řekl mi, že pokud se budu se Stevem dál kamarádit, určitě se zas' uvidíme. Potom jsme já a Steve osaměli.

Políbil mě na rty. "Chceš tedy nějak doprovodit...?"

"Mám s sebou kartáček," řekl jsem tiše.

"Skvěle," usmál se.

Pomohl jsem mu naskládat špinavé nádobí do myčky. Steve potom zhasnul světlo, zapálil svíčky a společně jsme se podívali na Příběhy obyčejného šílenství. Když skončil film, vystřídali jsme se v koupelně a šli jsme spát. Steve mi řekl, ať si vezmu jeho postel a sám si ustlal na gauči. Gauč i postel jsou ve Steveově obýváku, který je zároveň kuchyní, ložnicí i pracovnou, poskládány do tvaru velkého písmene L.

"Když mi bude v noci zima, vlezu si k tobě," řekl, sotva jsme ulehli.

Slyšel jsem se jak protáhle říkám: "Dobrá."

"Anebo já si k tobě vlezu hned." A už byl pod mojí přikrývkou.

Chvíli jsme se k sobě tulili, líbal mě do vlasů, na tváře i na rty. Vzrušoval mě a já jsem cítil zase jeho erekci, ale řekl jsem si, že pokud má dnes večer k něčemu dojít, nechám to na něm. Začal mě líbat náruživěji, sahal mi pod tričko, které mi půjčil na spaní. Já jsem mu jeho polibky a dotyky oplácel a stálo mě hodně přemáhání, abych se držel zkrátka, jak jsem chtěl.

Steve najednou přestal. Položil se vedle mě a položil mi následující otázku: "S kolika klukama jsi už vlastně spal?"

"Co?" zatvářil jsem se jako idiot, abych získal čas. Na tuhle otázku totiž neexistuje odpověď, která by vám zaručila, že z toho vyjdete se ctí.

"Slyšels' dobře" nedal se Steve McQueen.

"Proč se mě na to ptáš?"

"Ty mi to nechceš říct?"

"Nevím proč," opáčil jsem. Téma bývalých známostí a dodržování prevence pohlavních chorob už jsme probírali. "Nemyslím si, že jsem běhna, a to číslo snad není nijak šokující."

"Šokující..."

"Pokud není trojciferné." Steve McQueen se zasmál.

"Víš, že máš docela bizarní smích?" To je pravda. Má.

"Tak to mi ještě nikdo neřekl," zasmál se znovu. "A navíc odbíháš od tématu."

"Ty si nedáš pokoj. Spal jsem ve směs jen s těmi, se kterými jsem chodil."

"To já taky," řekl a pak se na chvíli odmlčel. "Každý máme nějakou minulost."

"Člověk bez minulosti, to je jako..." nedokázal jsem v tu chvíli vymyslet žádné vhodné přirovnání.

"Neřešme minulost, ani budoucnost, řešme jen přítomnost, tenhle okamžik..."

Mlčel jsem.

"Co je?" zlehka do mně po chvíli žďuchl.

"Ale nic."

"Já bych řekl, že se ti něco honí hlavou."

"Možná."

"Tak o co jde?"

Ještě chvíli jsem zůstal zticha a pak jsem řekl: "Cos' myslel tím - neřešme budoucnost?"

"Ty jsi brouček," řekl a políbil mě.

"Tím jsem myslel, abychom řešili jenom to pěkné, takže právě tenhle okamžik, kdy jsme spolu a pro sebe. Co bylo je pryč, co bude nido neví." Nejspíš jsem nevypadal, že mě jeho odpověď uspokojila, tak ještě pokračoval: "Kdybych to s tebou nemyslel aspoň trochu vážně, představoval bych tě po čtrnácti dnech svým nejlepším kamarádům.?"

"Co já vím."

"Vypadal bych jako kurva," odvětil. "A to je asi to poslední, o co bych stal. Snad jsi pochopil, že ani moji kamarádi takoví nejsou."

"Jistě," hlesl jsem.

"Zažil jsem toho hodně," pokračoval. "Musel jsem skousnout i nevěru a už to nechci nikdy zažít. Já nejsem ten, co podvádí."

(Ne, ty určitě ne.)

Políbil jsem ho. "Taky jsem odtušil, že celý večer čekáš na můj impuls," pošeptal mi do ucha.

"Čekám."

"Tak už nečekej."

Bylo to krásné, když naše těla společně splynula, když se naše údy proplétaly. Chvěl jsem se pod jeho dotyky a navzájem jsme se ochutnávaly. Nalehl na mně a dotýkal se mě tak, že jsem se za chvíli přisál svými ústy na jeho a poddal se náhle vlně slasti. Mocně jsem se vystříkal.

"To je dobré znamení," zašeptal Steve McQueen a znovu mě políbil. Sám se neudělal: "Promiň, ale soustředil jsem se teď na tebe."

Venku už svítalo, když jsme usínali a Steve si mě k sobě tisknul. "My dva jsme se museli potkat," řekl mi ještě. "Jsi úžasněj kluk."



Saturday, July 23


Vstávali jsme krátce před desátou hodinou. Uvařil jsem kávu a Steve nám naservíroval müssli s jogurtem. Díval se pak na ranní zprávy, zatímco já jsem se šel osprchovat.

"Pojďme si definovat náš vztah," řekl mi, když jsem vyšel z koupelny. "Takže chodíme spolu."

Krátce jsem na něj pohlédl a usmál jsem se. "Je ti fajn?" zeptal se mě pak.

"Jasně."

"Vypadáš zadumaně," řekl. "Přemýšlíš o něčem?"

"Vážně ne."

"Potřebuješ se ještě trochu dospat."

Asi. Nebo začal prosakovat flastr Chlapce?

Steve McQueen pořádá u sebe večírek pro pár přátel. Včera mi řekl, že chce, abych taky přišel. Kývl jsem, že ano. Je to poněkud předčasné, takže se nabízí hned několik variant, jak by celý večer mohl probíhat:


> všichni budou projevovat nadšení nad Steveovým novým objevem, což jsem já.

> bude panovat všeobecné nadšení, ale nebude to kvůli mně.

> celý večer bude probíhat v duchu vzpomínek na Steveova bývalého partnera "im memoriam". V tom případě to bude peklo.

> následuje též možnost, že se budeme pohybovat na neutrální půdě, což leckdy není na škodu, ale na druhou stranu, pro moje ego ne až tak uspokojivé.

> zlatým hřebem večera bude trapas, který samozřejmě způsobím já. Jako když vylijete červené víno na damaškový ubrus nebo se zeptáte přítomné dámy, kdo je ten žvanil, a ona vám suše odvětí, že její manžel. Taky bych se mohl prostě jen neslušně zachovat ve společnosti, jak se tehdy tak říkalo, a gentleman za dob první republiky se kvůli tomu šel raději rovnou oběsit.


Ale já se věšet nebudu a na párty půjdu. Aaaaah! Bude to fajn, všechno bude fajn, dýchej, Paule, dýchej...

Steveův obývák je zároveň ložnicí, kuchyní a pracovnou. Seděli jsme vedle sebe schoulení na pohovce a poslouchali bubnování deště, které k nám doléhalo zvenčí. Jediným zdrojem světla byla svíčka, kterou Steve zapálil a postavil na nízky stolek.

"Tohle chci udělat už dlouho," řekl tlumeným hlasem a políbil mě. Napřed se jen lehce dotkl svými rty mých, potom mě políbil dlouze. Naše jazyky se proplétaly.

Potom řekl: "Převrátil jsi mi život naruby. A je mi s tebou krásně."

Pevně jsem ho k sobě přitiskl.

Pojďme si shrnout moji vztahovou situaci: Chlapec je stále uprostřed pustiny, má vybitý mobil, já jsem v Praze a randím tady s jiným mužem. S mužem, kterému říkám Steve McQueen. Klidně si donekonečna opakujte, že tenhle způsob chování není zcela košer, ale pak potkáte někoho, s kým vám to sepne a všechno, včetně vašeho přesvědčení, se začne rozplývat, jako babiččina zadnice na barové sesli.
Steve McQueen neví o Chlapci a Chlapec, samozřejmě, nemá ani tušení o existenci Stevea. Jsem jako opice, která v džungli skáče z liány na liánu a nikdy nepustí jednu liánu dokud nedrží v pracce pevně tu následující. I člověk s mrzkými znalostmi antropologie to musí pochopit.

Steve měl problém, který se jmenoval Petr. Kvůli Petrovi opustil Stevea Honza, se kterým žil Steve skoro sedm let. Můj problém představuje Honza, protože Steve a Honza se vzali a Steve je stále ještě registrovaný. Steve, pro kterého chci opustit Chlapce.

Se Stevem jsme měli už třetí rande, na které jsem přijel do jeho končin. Steve bydlí v poněkud odlehlejší části města nedaleko velkého rybníka, kde na vás neustále útočí zelené kobylky, což mi přišlo úžasné. Posadili jsme se na zahrádku místní vinárny a povídali si. Se Stevem utíká čas hrozně rychle, a tak mě ani nepřekvapilo, když najednou řekl, že už je tři čtvrtě na jedenáct a za chvíli zavírají.

"Co teď?" řekl jsem.

"Spěcháš domů?" zeptal se mě a přitom se ohlížel kolem sebe.

"Ani ne."

"Co takhle dát víno u mě?"

Jak předvídatelné.

"Nic tím nemyslím," ohradil se.

"Tak fajn," já na to.

Vedl mě chvíli do kopce, až jsme došli k nízkým řadovým domkům, kde má Steve svůj byt. Malý a celkem útulný, pomineme - li holé stěny či podobné drobné detaily. "Asi bych potřeboval někoho, kdo by mě dokopal k tomu, abych to tady pořádně zařídil."

"Každopádně bys potřeboval zkrátit záclony."

Byl hezký večer. "Chceš si sednout na terasu?" zeptal se a pak mi na ni galantně přinesl svůj svetr, aby mi nebyla zima.

"Moje máma říká, že to tady vypadá jako v Itálii."

"Aha."

"Byl jsi už v Itálii?"

"Ano," odpověděl jsem po pravdě.

"A?"

"Nikdy jsem ale nebyl v Itálii na balkóně."

"Právě tohle se mi na tobě líbí. Dáš si bílé víno?"

"Rozhodně nepohrdnu."

Celou noc jsme si skutečně jen povídali. Byly čtyři hodiny ráno, když mě Steve McQueen doprovázel na poslední noční tramvaj jedoucí mým směrem. "Kdy tě zase uvidím?"

"Brzy."

"Určitě?"

"Určitě co nejdřív," řekl jsem a nastoupil jsem do tramvaje ve Steveově svetru. Stál na peróně a mával mi.

Hlavní město se pomalu probouzelo k životu. Ve vagónu se mnou jelo ještě pár lidí v rozličných pracovních uniformách. Na ulicích bylo místy vidět vrávorající opilce a několik flamendrů cestou přistoupilo. Přistoupila taky holka v červené mikině, která hlasitě škytala a mládenec ve značně podhrouženém stavu, který jí dělal návrhy. Ona měla ale očividně co dělat, aby se nepozvracela.

V touze pročistit si mysl, rozhodl jsem se odjet na pár dní za přáteli a rodinou do jednoho malebného, tedy na nejvyšší míru profláklého, lázeňského města. Pokud to nepomůže, uteču do Mexika. A pokud budu utíkat do Mexika, tak jedině v těch předražených žabkách, co jsem si pořídil, protože, koneckonců, jsem přeci gay.


Hasta luego, amigos!


xx

Paul

Rizika současného chození s dvěma muži:


1. Může nastat situace, kdy v tom máte zmatek.

2. Člověk má potom zmatek sám v sobě.

3. Jeden, druhý nebo třetí si bude připadat jako pitomec.

4. Lež má krátké nohy. Tím pádem ji můžete snadno předejít.

5. Tíha svědomí je všudypřítomná, obzvlášť dokáže zkalit sluncem zalité okamžiky.

6. Vyžádá si to minimálně jedno zlomené srdce. Ve snaze nikomu neublížit si člověk zpravidla počíná, jako slon v porcelánu.

7. Pozor na to, aby všechny textovky byly odesílány na správná čísla.

8. Nevyhnutelné jsou otázky sebe sama typu: "Jsem vážně takový vůl?", nebo, "chovám se jako běhna?"

9. Ať už se kdokoliv kurví, jsou z toho jenom problémy.

10. Se ctí z toho všeho vyjde pravděpodobně ten, který ví o celé situaci nejméně.


Sakra! Chystám se jít hlavou proti zdi, snad se z toho brzy dostanu.

Retrospect: "My Best Friend's Girl?"

Čas plynul tak rychle, až se zdálo, jakoby se zastavil. Každý večer jsme byli u mně nebo u My best friend na pokoji, tulili jsme se spolu v jedné posteli a vymýšleli jsme si bedtime stories. Bedtime stories byly velice perverzní pohádky na dobrou noc, které jsme si s My best friend navzájem vyprávěli. Vystupovali v nich reálné postavy, vesměs naši spolužáci a kantoři ze školy, které jsme vždy zasadili do nějaké bizarní situace s erotickým vyústěním, samozřejmě. Například: naše přísná profesorka češtiny a třídní šprt si to rozdávají přímo na katedře, přičemž ne náhodou mají po ruce ukazovátko. Stará uklízečka a zástupce ředitele spolu skotačí na záchodcích, seladonský profesor dějepisu a kantýnská si užívají v duchu filmu 9 a 1/2 týdne. Často v našich fantaziích vystupoval jistý klučičí pár, který si nepřeje být jmenován. (Samozřejmě, že se jednalo o mě a My best friend, což zde uvádím záměrně pro méně chápavé čtenáře.) Ve vyprávění, kterým jsme se vždy dráždili až do stavu vzrušení, jsme se střídali  s periodickou přesností. Potom jsme si udělali dobře a spolu jsme i usnuli.

Zlom nastal o prvním víkendu, konkrétně už v pátek dopoledne, kdy se My best friend sprchoval. Vyšel jsem ze svého pokoje a zavolal jsem na něj, ale přes hluk tekoucí vody mě neslyšel. Otevřel jsem tedy dveře do sprchového koutu a odhrnul závěs. Ten parchant se netvářil ani trochu překvapeně. Jenom kroutil zadkem, zubil se na mě a předváděl se mi v rozličných pózách. Je v něm kus ženský, napadlo mě tehdy. Měl pěkný zadek. Při tom pohledu jsem začal okamžitě tvrdnout v rozkroku.

"Mám jít za tebou?" otázal jsem se.

"Co myslíš?" začal se pomalu otáček čelem ke mně. Kousl jsem se do rtu a začal si hbitě sundávat tílko, o kterém My best friend říkal, že je to sexy tílko. Když v tom: "Co tady blbnete?" ozvalo se ode dveří. Ohlédl jsem se. Ve futrech stál ten drobný černovlasý kluk s asijskými rysy, co ale vůbec asiat nebyl, a ze všeho nejraději nosil červené tričko s nápisem "Vermont 1984".

"Sprchujeme se," řekl jsem. My best friend zatáhl sprchový závěs.

"Spolu?" zajímal se s povytaženým obočím ten neasijský kluk.

"Do toho je ti hovno. O co jde?"

"Jdete večer tancovat?"

"Tancovat?" zopakoval jsem.

"Jo," řekl rudý Vermont. "Tancovačka dnes večer v jídelně."

Jasně," ozval se ze sprchy My best friend. Buď vypnul vodu anebo najednou slyšel, když chtěl.

"Tak fajn," zazubil se Vermont. "Nenechte se rušit, mládenci!" a odkvačil dál, jako správný posel.

Šel jsem do svého pokoje. Za cvhíli přišel My best friend v těch svých stupidních šedých boxerkách s obrázkem králíka Bugse a navrhnul, že bychom si mohli vyndat ptáky a položit si je na stůl. Takže když teď nad tím přemýšlím, ten zlom nastal až o něco později.

Na tancovačku v jídelně jsem dorazil. Jen tlupa děcek, co tancovali ve spodním prádle, ke všemu na stupidní muziku. Byla tam ta holka, kterou jsem znal už ze školy. Řekla mi, že mám překrásný oči a mě napadlo, že je docela milá, a tak jsem jí pak chvíli ohmatával prsa. My best friend se až podezřele dobře bavil s partou mladých amíku. Ten kluk co vypadal jako indián překvapivě nebyl hlavní problém. Problém představovaly jeho sestry, zvlášť ta výjimečně hnusná štětka Amanda, která se točila kolem My bestr friend a řekla o něm, že je verrry sweet, což znamená hrozně sladkej. Pochopte to tak, že já jsem byl ten hezkej. My best friend byl ten, co ze sebe dělal idiota a neustále se pitvořil. Pokud to zabíralo, zabíralo to na holky, jako je Amanda.

Ještě tu noc mi řekl Blonďák, že se jdou všichni koupat do lomu, a abych šel s nimi. Sice jsem si říkal, že by nebylo špatné, vidět Blonďáka nahého, ale nakonec jsem nešel. Asi za hodinu jsem pak slyšel, jak se vrací My best friend. Vykoukl jsem ze dveří svého pokoje. "Jaký to bylo?" zeptal jsem se.

"Studený," nasadil grimasu, kterou považoval za odpovídající.

"Aha," pousmál jsem se.

"Ale sestry V_ (Amanda a ta druhá) byly úžasný."

"Mhmm."

"Měl jsi jít taky."

"Snad příště."

Stále svíral v ruce kliku od svých dveří. "Jasně. Tak dobrou noc, kámo."

"Dobrou, kámo."

Ležel jsem pak v posteli a slyšel jsem ho, jak se ještě před spaním sprchuje. Nechtělo se mi jít za ním. Tedy vlastně chtělo. Ale nešel jsem.

Ten víkend byl My best friend pořád někde v tahu. Amanda ho donutila, aby si s ní šel zaběhat. Když se vrátil, měl šíleně rudé rty. Zatrnulo mi. Byla to buď rtěnka anebo mu tu hubu úplně oklovala. Ani jedna z těch představ mi neudělala dobře. Byl jsem u něj v pokoji, když se mě zeptal: "Proč si mě tak prohlížíš?"

"Ale nic," hlesl jsem.  "Neskočíme se někam najíst?"

"Možná, ještě nevím." Natáhl se pro jahodové Labello, co měl ležet na stole. Zbarvilo mu rty do ruda.

"To sis koupil?"

"Jo, proč?"

"Víš že to barví?"

Šel se podívat do zrcadla nad umyvadlem. "Sááákryš!" zaklel. "Vypadám jako buznička." Otočil se znovu ke mně a poslal mi vzdušný polibek.

"Co je to s tebou?" řekl jsem.

"Co?"

Nevěděl jsem, co je to se mnou. "Ale nic."

"Nechceš jít večer se mnou?"

"Kam?"

"Na čtvrtý patro," řekl, "přijde pár lidí."

"Amíci?"

"No a?"

"Já a banda amíků," přemýšlel jsem, co řeknu a nakonec jsem řekl: "to nejde dohromady."

"Budou tam přece sestry V_," připoměl mi, kdybych o tom snad náhodou pochyboval.

"Přirozeně."

"Co se děje?"

"Vůbec nic."

"Tak přijdeš?"

"Možná, ještě nevím," zatvářil jsem se nenuceně.

"Já potom," odmlčel se, "přijdu za tebou."

To neznělo špatně, jen bych uvítal větší nadšení, ale co není může být.

Vymyslel jsem dokonalý plán. Na čtvrté patro nepůjdu, tudíž, My best friend přijde za mnou a ještě ten večer bude zase se mnou, rozumí se v mojí posteli. Osprchoval jsem se a pak už jsem si jen četl ve svém pokoji a čekal na My best friend. Čekal jsem tak vytrvale, až jsem u toho usnul. Probudil mě až svíravý pocit kolem žaludku. To bylo čtvrt na dvě. Něco mi říkalo, že varianta, kdy My best friend klepal a já jsem ho neslyšel, protože jsem spal, prostě neexistuje. Vyšoural jsem se z postele a pootevřel dveře. Světlo v koupelně svítilo tak, jak jsem ho večer nechal. Došel jsem až ke dveřím jeho pokoje. Skulinkou mezi dveřmi a futrem jsem viděl, že je zamčeno.
Zhasnul jsem světlo v koupelně. Zhasněte lampióny, lampióny, já chci jenom tmu. On nepřišel, on nepřišel...

Sakra! Co se to se mnou děje?! Je to přeci můj kamarád. Ať je teď kdekoliv, přej mu to. Anebo jsi měl jít s ním a taky se pobavit. Jenom kamarád. Já na něj přeci nežárlím. Nebo jo? Ne! To bych musel bejt teplej. Je to jenom hra. Abych na něj žárlil, musel bych bejt teplej. A já přece nejsem teplej!


To be continued...

Mám velkýho ptáka. Pořádnýho, fakt. Na dýlku, na šířku, vážně kus. Mohutný, tmavě zbarvený. Můj pták. Říkám mu tak, protože přilétá k nám na zahradu s naprostou pravidelností každý den. Nejspíš dravec, myslím. Ornitologie nebyla nikdy mou silnou stránkou. Vydrží až několik hodin sedět na mladé borovici před kuchyňským oknem, kde si čistí pírka. Pak najednou zamává svými mohutnými křídly a odletí pryč. Ale já vím, že příští den tu bude znova. Vím, že zase přiletí.

Retrospect: "I Know What You Did Last Summer"

Posunuli jsme se v čase do doby, kdy si užívám s mým nejlepším kamarádem My best friend. Vše se odehrávalo vždy diskrétně, stranou zájmu všeobecného dění. Samozřejmě, že jsem se oba dva chovali prudce heterosexuálně. Hlavně kvůli vlastnímu pocitu psychické vyrovnanosti, že všechno je v pořádku. Vesměs jsme byli oba dva, já i My best friend, ten typ kluků, u kterých si nejste tak úplně jistí, jak to s nimi vlastně je.

V té době jsme ještě často zapřádali hovory o holkách. Většinou po společném orgasmu, když opadla hladina hormonů. My best friend se mě vždycky vyptával na nějakou ošklivou holku a já jsem mu o ní buď řekl že má kluka, nebo že měla herpes. A naopak.
Jak jsem zjistil později, teplouši vůbec často zapřádají řeči o ženských. Zvlášť, když už není co říct, nebo si chtějí udržet odstup. Jakoby tím snad chtěli pohrozit, že není všem dnům konec a ty nikdy nevíš, jestli se nepřestěhují na jinou planetu.

Jedno odpoledne jsme byli s My best friend u nás. Vrhal na mě ten nesmělý pohled, ale moc dobře věděl, že mě přitahuje. Chtěl jsem ho. Nehodlal jsem svoje homosexuální choutky dál potlačovat. Věděl jsem, že to musím udělat, a tak jsem se před My best friend svlékl. Provedl jsem to rychle. V pěti vteřinách jsem stál před ním nahý a začal onanovat. Chvíli se na mě díval a pak si začal sám odkládat. Došel až ke mě, stoupl si svými chodidly na moje nohy. Proti sobě jsme v těsné blízkosti vypěnili. Horce mi dýchal na tvář.

Šli jsme pak do školy na angličtinu a já si vzpomínám, jak ještě na ulici mnou doznívaly záblesky nedávno prožité slasti. Pořád jsme se na sebe dívali, a jak kolem nás proudily davy lidí, pomyslel jsem si: Každý to na nás musí poznat.
"Je divný, vyjít na ulici hned po tom," řekl mi My best friend.

Ještě ten rok o prázdninách, bylo to, myslím ve druhém nebo ve třetím ročníku, jsme se já a My best friend přihlásili společně na letní soustředění. Nevím, jak moc prahnul My best friend po vědění, ale velmi se angažoval, abychom mohli bydlet spolu. Bude to paráda, těšil jsem se jako malý kluk. Dva týdny jenom já a My best friend pořád spolu.
Moji rodiče nás vezli do koleje v západních Čechách. My best friend celou cestu plánoval, co všechno budeme společně dělat a já jsem se pořád ohlížel, jestli nás vpředu neslyší moje máma. Říkal jsem si, aby jí to třeba nepřišo podezřelé.

Pokoje jsme dostali dva, hned vedle sebe, v buňce se společnou koupelnou. První večer jsme seděli v pokoji My best friend a dlouho si povídali. Bavili jsme se o "honění". Kolem honění čuráků se točí obvykle hovory mladých kluků, co takzvaně tápou. Najednou už byla tma. My best friend chtěl rozsvítit, ale já jsem mu to rozmluvil, aby otevřeným oknem nenalétali dovnitř komáři.
My best friend si odskočil a mě napadlo, že bych si mohl zout boty a přesunout se na jeho postel. Snažil jsem se zaujmout vhodnou ledabylou pozici. Když vešel a uviděl mě, zase znervózněl a trochu se stáhl do sebe, jak to dělával vždycky před tím, než jsme to šli dělat.

"Co je?" pohodil jsem hlavou.

"Nic," hlesl.

"Pojď sem."

Stál u dveří a poškrábal se ve vlasech.

"Pojď sem," poplácal jsem na postel vedle sebe.

"Co si ještě chvíli povídat? Mohli bychom někdy zkusit to kino dole ve městě." Pomalu se blížil k posteli a mě se nelíbil pocit, že vypadám, jako když naléhám.

"Pojď sem," naléhal jsem totiž.

Konečně vedle mně usedl. Za paži jsem ho přitáhl k sobě a pomalu jsem se zakláněl dozadu tak dlouho, dokud jsme oba neleželi a on byl v podstatě nahoře. Slyšel jsem, jak někde splachuje záchod a pak v chodbě dusají něčí kroky. Nalehl na mně. Nelíbali jsme se, ale pořád jsme se osahávali. Vjel jsem mu rukama pod tričko. Měl pevné a pružné tělo a pohyboval se na mně. Kalhoty a spodky měl stejně jako já u kolen, vzájemně jsme se třeli. Občas jsme se setkali rukama, těma rukama, jejichž dlaně jsme vždycky olízli nebo na ně plivli. Péra v matraci vydávala vrzavé zvuky v rytmu našich pohybujících se těl. Třel jsem svoji tvář o jeho, oba jsme hlasitě a přerývaně dýchali. Byli jsme současně, nebo skoro současně, a pak jsme tam ještě dloho a nehnutě leželi. "Stejně je to úžasnej pocit," zašeptal mi do ucha.


To be continued...

Trávím teď trochu kvalitního času se svou rodinou. Doma se všude pletu a způsobuji zmatky, jak se na jediného syna sluší a patří.
Život na předměstí má svůj půvab. Večery jsou tu dlouhé, vzduch voní a lidé tráví většinu času nakukováním přes plot k sousedům.

Seznam podle mě nejvíce sexy chlapů, protože můj přítel tady není, a navíc je dnes příliš velké horko na to, abych vymyslel něco duchaplného.


Tony Ward

Jake Gyllenhaal

Noah Mills

George Michael

Tyson Ballou

Cyllian Murphy

Ian Somerhalder

Hugh Laurie

Iddo Goldberg

Ben Hill

Jude Law

Dnes ráno po probuzení jsem našel textovou zprávu od Chlapce: "Ahoj, tak konečně píšu, pro signál musím na skálu. Jsem v trvalým zápřahu, stavím vše, co se namane. Pořád pršelo, ale zase lepší než ty tropy, co přijdou. Mám pořád hlad, ale je to tu super. Už máme skoro vše hotové, tak nás bude čekat klid až do soboty. Co Ty, jak žiješ? Napiš! Zase někdy vylezu na skálu. xx"

Když to musíte vědět, můj přítel pomáhá na zelené louce ještě s dalšími dobrodruhy vybudovat skautský tábor. V sobotu se začnou sjíždět malí skauti, něco jako prázdninová šatna na děti. Chlapec mluvil ještě něco o tom, že volné chvíle si budou zkracovat hraním fotbalu. Každý máme svou představu o způsobu trávení letní dovolené, nicméně, není to první teplý kluk co znám, který se věnuje něčemu podobnému.

Jednou z ženských vlastností gayů jsou tyhle pečovatelsko samaritánské schopnosti. Mnoho z nich dokonce touží po dětech. Jistě, pokud se někdo dobrovolně rozhodne pořídit si děti, je to jeho problém. Domnívám se jen, že je možno opatřit si i jiného, stejně nákladného a nesmyslného koníčka.
Bez mučení přiznám, že s dětmi to neumím. Nejsem zatím bytostně tolik navýši, abych dokázal proniknout do jejich světa. Je ale jedna věc, kterou na dětech obdivuju, a tou je jejich upřímnost. Dětská upřímnost a otevřenost, se kterou dokáží mluvit a vystihnout věci s takovou přirozeností a logikou, že vás uzemní. Pokud by tak mluvil dospělý, byl by veřejností považován za osobu projevující známky duševní lability nebo za nacistu. Děti mají patent na kecy!

Jestliže snad někdy v budoucnu budu mít vlastní ratolesti, tak jim koupím všechno, co budou chtít a od rána do včera je budu jenom líbat a říkat jim, jak moc je miluju. Budu jim stále opakovat, že nemusí v životě nikým být a nikam to dotáhnout, jenom když budou šťastné. A kdyby mě začaly štvát, tak bych je vždycky na chvíli zavřel někam utišit. Třeba do trouby.

Chtěl bych si pořídit potomka přírozenou cestou, třeba prostřednictvím nějakého dárcovského programu nebo tak, jak to bylo ve filmu Příští správná věc, kdy byl Rupert Everett znásilněn sangrií zpitou Madonnou. Někdo musí dál převzít moje geny. Někdo musí mít moje obočí.

Anální sex. Navzdory tomu, že výpady do zadní propusti se pořádaly už dávno, panovalo kolem něj vždy až přehnané tabu. Dělalo se to vždycky. Dělali to vaši spořádaní sousedé, anál provozovali děti, aby dostali drogy a váš dominantní šéf vždy považoval jako nejlepší únik ze světa byznysu, když si jeho prsatá sekretářka nasadila připínací dildo a píglovala mu záda.

Možná vás zklamu, ale je statisticky dokázáno, že homosexuálové se análnímu styku nevěnují o nic více než heterosexuálové. Platí jedno nepsané pravidlo - buď se zadaří, nebo ne. Ano, můžete hádat, souvisí to s vyprazdňováním. Pokud jste v nejlepším a dojde k nehodě, je to považováno za vedlejší účinek.
U této disciplíny je též důležitá příprava, nic není radno uspěchat, zvlášť pokud jste na statusu začátečníka. Mazat, mazat a mazat. Dobrou službu vám prokáží aromatizované lubrikační gely, například ten s vůní tea tree. Bezpečnost nadevše - nedoporučuje se používat extra tenké kondomy.

Osobně jsem, co se týče análního sexu, versatilní. Problém mi nedělá ani jak aktivní, tak pasivní role. Při seznamování se mě na to kluci někdy ptají, jindy zase ne.

Z anatomického hlediska je pro muže anální sex mnohem příjemnější než pro ženu. Jedním z hlavních faktorů je mužský bod G, čili prostata. Nejlepšího způsobu její stimulace dosáhnete jedině přes anální vchod. Tato žláza zvící velikosti vlašského ořechu sídlící pod močovým měchýřem, nejenže podporuje obnovu erekce, ale dokáže mnohonásobně zesílit mužský orgasmus. Oproti tomu přespříliš intenzivní dráždění prostaty v delším čase může vést až k jejímu dočasnému znecitlivění.

Análním hrátkám je třeba přijít na chuť. Já mám rád i pouhé tření análního vchodu či dráždění prsty. Velmi vysoký práh rozkoše však pro mě představuje rimming, takzvané dráždění análu ústy. V tomto případě je samozřejmě nezbytné dodržení všech hygienických zásad. Lízání rekta je vhodné provádět po důkladném vymytí oné oblasti horkou mýdlovou vodou. Jakkoliv dobře umytý zadek si ponechá svůj jemný specificý pach, který nesmí být nepříjemný. Navíc střevní bakterie mohou způsobit zánět v krku.
Nechat se olizovat úplně všude je neskutečně příjemné snad pro každého. Mně nevadí rimming ani pasivně poskytovat, zvlášť, pokud je to prováděno vzájemně a současně.

V neposlední řadě je tady otázka roztahování. Chce to trénik; já sám jsem trénoval velmi náruživě a se zápalem. Dále je třeba uvolnit se od zbytečného napětí v anáním svalstvu. Možné je všechno: dvojitá penetrace, anální fisting, možné je zasunout si do kakáové dírky dvoulitrovou petlahev od Coca Coly. To poslední už je bizarr. Nevím jaká je pravděpodobnost, že by se Calvin Klein vytasil s novou kolekcí něčeho na způsob jednorázových plenkových kalhotek pro homosexuály ve výslužbě. Možná by se na ně hodil nápis: "Za mlada jsem to přijímal řití, k stáru neudržím stolici." Napadlo mě, že bych se mohl pokusit vytvořit prototyp a poslat mu ho.

Zde je výčet některých poznatků, které jsem načerpal za dobu svého randení s kluky.
S teplými kluky, přirozeně.


1. Většina kluků nosí opravdu hezké spodní prádlo.

2. Není to však záruka toho, že jinak se nedokáží dopustit skutečně nehorázných přestupků proti módě.

3. Teplý kluk často mívá spolubydlící ženského rodu, která po sobě sice nechá binec v kuchyni, ale za to ví, kdy nemá být doma. Často se pohybujeme i v řádu několika dní.

4. Spolubydlící bývá zpravidla klukova (teploušova) dobrá kamarádka. O její existneci však víte jen tolik, kolik pochytíte z útržků telefonních hovorů vašeho přítele, nebo co vám o ní řekne on sám. V horším případě dojde i na fotky a v nejhorším případě sjíždíte za dlouhých večerů galerii na FaceBooku.

5. V restauraci platíte každý sám za sebe. To aby nepadlo podezření.

6. Podobný odstup bývá zachováván i na jiných veřejných místech. Mě to ale nevadí - už si mě tak vytrénovali. Ale pozor, malý bonus! Vzájemné tulení v potemnělém kinosále je dovoleno.

7. Láska homosexuální se od té heterosexuální nijak neliší. V každém vztahu jeden dává víc, druhý míň. Jeden vyhrává, druhý ostrouhá.

8. Hošové jsou vesměs žárliví.

9. Všichni teplouši kouří. Alespoň tak se to říká. A taky všichni lžou a kradou a přijdou do pekla!
Těžko o sobě budu tvrdit, že jsem nekuřák. Od někoho, kdo v šestnácti vykouřil zhruba krabičku denně by to byla lež jako věž. Přes koketování s nekuřáctvím se mi podařilo přísun dehtových tyčinek omezit na únosnou míru, kterou toleruje i moje lékařka. Pokud vykouříte od tří do pěti kousků denně, váš organismus to téměř nezpozoruje, jak mě poučila, sama s cigaretou v puse.
Takže pokud můj partner kouří, nevadí mi to, a jemu taky ne. Na západní frontě klid. Asi proto byla většina mých kluků nekuřáci a zarytí odpůrci tohoto zlozvyku.

10. Vždycky se najde nějaká ta výjimka potvrzující pravidlo. Jinak by nebylo pro co žít.

11. Kluk se umí chovat hezky, ba dokonce galantně. Když chce.

12. Kluk má vždycky nějaký problém. Prostě kostlivce ve skříni, který na vás vybafne, když to nejméně čekáte.

13. S muži se seznamuji převážně prostřednictvím internetu. Zprvu by se mohlo zdát, že neexistuje nic snažšího než si najít kluka. Tato část trhu masem hrajícího všemi barvami je však do značné míry přesycena. Jistě, většině gayů jde jenom o sex. Výhodou však je, že v dnešní době mají dostatek taktu, aby vyšli s barvou ven hned na komunikační serveru. Chce to trpělivost. Pokud máte kapku štěstí a narazíte na někoho, kdo má zdánlivý potenciál nabídnout vám něco víc, než že vás v nejbližším křoví nakazí jednou či více z bohaté škály pohlavních nemocí - skvělé. Nikdo vám už ale nemůže zaručit, že si společně padnete do noty. A pokud padnete, že z toho něco vzejde. A pokud z toho něco vzejde, že to bude stát za to.

14. Lidský faktor hraje vždy podstatnou roli při navazování nových známostí. Pokud mi kluk v tomto ohledu sedne, není už takový problém najít společné téma. Homosexuálové jich mají vždycky dost, ať už to jsou podobné pocity vnitřní nestability pramenící z dob dospívání či záliba v parafrázování Lizy Minelli.

15. Většina gayů má mizerný hudební vkus. Já ne, samozřejmě.

16. Buzeranti milují sladké.

17. Mladí lidé, stejně tak bukvy, mají dnes tendenci stahovat se do Prahy. Pravděpodobně v očekávání něčeho velkého, a to alespoň do té doby, než dojdou prozření. Jakožto domorodec nemůžu přesně odhadnout tento záměr. Jako všechno, život v Praze má svoje plusy i mínusy. Hlavní město toho má jistě hodně co nabídnout, například kýženou anonymitu. I když...

18. Naši chlapci nesnášejí angličtinu. Přesto touží odjet do Anglie. Pochopitelně až poté, co přijde velký průlom v Praze. Hošani milují francouzštinu. Často se francouzsky taky učí, a sní o tom, že jednou se podívají do Paříže.

19. Kluka čtyřprocentní orientace většinou neuráží zdánlivě hanlivá označení pro její příslušníky. Tahle slůvka se vpodstatě stala součástí naší kultury, kdy jsme je ukradli heterákům.

 20. Non, je ne regrette rien.

Chlapec vyslyšel volání divočiny a odjel si hrát na Robinsona kamsi v nehostinné lůno přírody. Spousta skautů, žádný mobilní signál. Alespoň tak mi to tvrdil, pakliže se nejedná o nějaký mě doposud neznámý druh mimiker. Pravdivá zkouška našeho vztahu, bude - li Chlapec schopen psát mi dopisy. Stále chovám totiž až posvátnou úctu k psanému slovu. Podivínské, že?

A co uděláš, kluku, se dnem volna? Žádná potřeba někde a někým být. Bylo by záhodno vpašovat na program dne luxování a mytí nádobí. Praní špinavého prádla (bohužel, nejedná se o přenesený význam slova) možno nechat na některý z následujících dnů.
Dále: Věnovat se četbě. To znamená dál louskat Alenku v kraji divů v originále. V podstatě se jedná o dovršení mých pokusů na poli četby cizojazyčných publikací.

Zhluboka nadechnout. A teď výýýdech... Kde mám masturbátor?

možná, že vás ten příběh bude nudit, ale o to vlastně nejde, protože se to stalo už před několika lety jeden prosincový pátek, myslím, a od té doby se změnilo už spoustu věcí a navíc nešlo o nic světoborného, jak jsem se tehdy domníval, že to tak je, v případě, přijde-li nějaký kluk nebo holka o nevinnost, protože já jsem byl, a vlastně pořád ještě jsem, tak trochu romantik, i když by se mohlo zdát, že za tu dobu jsem měl už asi tisíc a jeden důvod, aby mě to přešlo, jenže mě to pořád ještě nepustilo, a tehdy už vůbec ne, takže jsem snil o tom, že o to přijdu s holkou, která bude mojí přítelkyní dlouhou dobu (chápete?), jenže na druhou stranu pomyšlení, že by to měla být ta ukňouraná holka s odbarvenými vlasy, se kterou jsem se tehdy tak nějak stýkal se mi taky úplně nezamlouvala, a tak se to stalo až o nějakých pár týdnů později, kdy jsem se hrozně opil právě na Žíznivém pátku a přišel jsem o panictví s někým, komu by se dalo říkat holka ze sousedství a celé se to seběhlo velmi rychle, když jsem měl její jazyk hluboko ve své puse a ze všeho nejvíc mi to připomínalo chuť cherry, což jsem ale tehdy nemohl říct naprosto přesně, protože kdo ví, jestli jsem kdy před tím opravdovou cherry vůbec někdy pil, i když toho večera jsem vypil kde co, a navíc, bylo to tak asi všechno, když mi zakázala hrát si s jejími bradavkami, protože to prý nemá ráda.

V malé temné místnosti jsme já a ta holka leželi na špinavém gauči a já jsem si tenkrát pomyslel, že to určitě bude úplně strašné, jak jsem o tom slýchával, ale nebylo to až tak úplně hrozné; nepřipadal jsem si nijak zvlášť neohrabaně a věděl jsem, kde co je, nebo kde to hledat. Myslím, že holka ze sousedství nic nepoznala, protože dost dlouho trvalo, než jsem se udělal a ona konstatovala, že mám výdrž, jenže v tom bylo asi ještě více jiných faktorů. Mezi námi už se to pak víckrát neopakovalo a já jsem si z toho neodnesl ten zvláštní pocit, jak jsem se vždycky před tím domníval, že tomu tak musí být, ale připadal jsem si naštěstí docela normálně - prostě jsem poznal něco nového, a kdo by se staral, jestli to bylo přesně jako v pornofilmech.
Vlastně jsem si to uvědomil až na druhý den, když jsem se pozdě dopoledne probudil už doma ve své posteli, to byla sobota, konkrétně o posledním víkendu před Vánocemi, a ze všeho nejdřív jsem se podíval na svou pravou ruku, i když taky nevím, proč zrovna na ruku, a byla to pořád ta stejná ruka. Moje ruka. Moje paže - kosti, svaly, šlachy, kůže, chloupky.

Hledal jsem snad nějaký důkaz, že mě nic nezměnilo? Nebo mě mělo něco změnit?
Stejná ruka, stejný hoch.

A dnes je stále stejný?