Od dvaceti vím, že jsem na kluky. A od té doby jsem se taky stal magnetem na ženský, ostatně jako spousta gayů. Jistě, už jen ty moje zbrusu nové bílé plavky působí jako kundolap, když korzuju po pláži. Nějaká holka na mně vždycky vrhá dychtivé pohledy z bezpečného úkrytu svého slunečníku, nebo přede mě rovnou vyskotačí z vln a tváří se u toho, jako by byla druhá Ursula Andressová. A já, patřičně povznesen nad celou situaci, nonšalantně si posunu wayfarerky z očí a usměju se na ni, případně se pak ještě otočím. Je to taková nevinná hra, protože přiznejme si zcela upřímně, pokud bych se vyspal s tím klukem, co prodává na pláži kukuřici, hned druhý den ráno bych se musel zabít.