Steve mě vzal do Kubistické kavárny. "Často sem chodím se svou mámou," řekl.

"Vážně?"

"Jo, líbí se jí tady. A jednou sem vezmeme tu tvoji."

Já na to: "O.K."

Odkudsi vytáhl zmuchlanou účtenku z Ikey. V prstech ji narovnal a četl: "Herren ručník," pousmál se.

"To jako pánský ručník?"

"Přeci ten, co ho máme doma," opáčil Steve zcela samozřejmě. (Jedná se o ručník, který se Stevem používáme na otírání se od spermatu, když jsme u něj.)

Chvíli bylo ticho. "Došlo ti teď, co jsem řekl?" tvářil se najednou hrozně vážně.

"O tom ručníku?"

"Uh - huh."

"Že ho máme doma?"

"Že ho máme doma."

"Nedošlo mi to," zpříma jsem se mu zahleděl do očí a vzápětí jsem se rozesmál.

"Máš rozšířený zorničky," řekl. "Když máš rozšířený zorničky, znamená to, že se díváš na něco, co se ti líbí."

"Vždyť taky jo."

"Je mi s tebou tak krásně, až mě to děsí," hlesl on.

Vzal jsem pak Stevea na procházku. Dovedl jsem ho k nemocnici, kam jsem chodil za mámou a měl jsem tehdy strach, že umře. Ukázal jsem mu i okno, za kterým ležela. Nikdy před tím jsem na tohle místo nikoho nezavedl. Řekl jsem to Steveovi. Ukázal mi na strom, který kvete žlutě a ty drobné plátky květů jsou pak úplně všude a vypadá to, jakoby na chodnících byly zlatavé závěje. Nikdy si nemůžu vzpomenout, jak se ten strom jmenuje. Steve mi řekl, že ty kvetoucí koruny stromů mu připomínají oblaka. Potom mě políbil. "Já tě miluju," zašeptal.

"Já tebe taky."