Od té doby, co mi to Steve slavnostně oznámil, nepadla o jeho plánovaném rozvodu ani zmínka. Začalo mi z toho být trochu úzko, a tak jsem mu dnes dopoledne, když jsem vylezl ze sprchy řekl: "Potřeboval bych s tebou hodit řeč."

"O co jde?"

"Nemysli si, že na tebe nějak tlačím (připouštím, že ve skutečnosti to tak je), ale rád bych se zeptal, jak to vypadá s tím rozvodem?" Věta jako z ženského románu o vztazích.

"Příští pátek," řekl tak klidným a zároveň pevným hlasem, až mě to odzrbrojilo.

"Aha," hlesl jsem, "tak to je fajn."

"Spokojenej?" usmál se.

"Jo," řekl jsem. Políbil mě. "Pročs' mi to neřekl? Chtěl jsi mě překvapit?"

"Nechtěl jsem tě s tím moc bavit, měl jsem pocit, že o tom radši nechceš slyšet."

"Víš, že tohle není pravda."

"Rád ti všechno říkám."

"A já budu rád, když to tak zůstane," opáčil jsem.

"Sejdeme se příští pátek a podepíšeme papíry, pak už budme muset jen počkat než to soud vyřídí, ale budu už v podstatě rozvedenej."

Že by dobří muži ještě nevymřeli? Tedy pardon - dobří teplí muži.