Tenhle můj zlozvyk mne provází v různých intencích už od puberty, kdy jsem četl knížku od Jarmily Loukotkové Medúza, jejíž hlavní hrdinka měla ve zvyku polknout dva prášky na spaní po každé, když pociťovala, že má trable. Svoje problémy v jejich největším přívalu vždy zaspala, po probuzení se cítila jakoby očištěná a znovuzrozená, a všechny potíže se rázem nezdály tak velké. Pravda je, že Blance - tak se jmenovala ta dívka - se tenhle její návyk v závěru celého vyprávení stane osudným. Dobré čtení, doporučuji.
Nicméně nechci psát čtenářský deník, ale chci promluvit o tom, že velmi záhy poté, kdy jsem od svých problémů (ve směs to tehdy v šestnácti byly jen sračky týkající se My best friend) začal utíkat do říše snů, přišel jsem na to, že překonám-li ten mezistav, kdy se mi chce spát, a zůstanu bdělý, najedu na docela vydatný rauš. Jistě, vedlejší účinek je nepopsatelná, chemická pachuť v ústech a celkové znecitlivění, takže jakákoliv sexuální aktivita během působení stilnoxu nestojí za nic, ale oproti tomu můžete zažít jiné zajímavé věci.
Například jednou jsem měl až strašidelně realistickou vizi, ve které mi na skříni seděla velká chlupatá opice a šklebila se na mě od ucha k uchu. Dostávám se do zvláštního tranzu (samozřejmě s pribývajícím časem roste i množství požitých pilulek potřebných k jeho navození - smutný vedlejší efekt užívání jakýchkoliv drog). Ze začátku jsem na tripu poslouchal muziku, potom sledoval filmy Larse von Triera a poprvé měl pocit, že je chápu, později zkoušel psát básně, které bohužel, po vystřízlivění nejsou toliko působivé, jak sem se domníval, že tomu tak je ve chvíli, kdy mi hrot tužky jezdil po papíře.
Vím, že nejsem jediný, kdo tenhle druh léčiva užívá jiným způsobem než k jakému je původně určený (o jiném už v mém případě nemůže být ani řeč, skutečně usnout jsem schopen teprve až po vystřízlivění), ale i u mně došlo na jednu z nejhorších změn stavu každého závisláka, a to ztrátu sebekontroly. Bohužel je tomu tak, poslední dobou kdykoliv se sjíždím, mým nejvěrnějším parťákem se v tu chvíli stává můj mobilní telefon, ze kterého posílám pošahané textovky, převážně pak lidem, se kterými už delší dobu nejsem v kontaktu. Za střízliva se mi veškeré důvody, ze kterých jsem se rozhodl ony osoby již více nekontaktovat, či to alespoň omezit, zdají naprosto rozumné a správné. Nicmnéně ve zhulenosti, což je výraz, který skalní narkomani používají pro vystihnutí jakéhokoliv stavu zatemnění mysli užitím psychotropní návykové látky, nejen ve spojitosti s kouřením marihuany, se ve mě probouzí moje samaritánské já a velmi v tu chvíli toužím po troše lidské pospolitosti.
Kupříkladu včera, když jsem si rozdrtil tři podlouhlé bílé tabletky do hrnku vanilkového čaje s kapkou whiskey, napsal jsem poněkud obskurní milostné vyznání Stevovi, které vydalo asi na pět textových zpráv, obsahovalo text jedné písně od Nirvany (jak typické), desetkrát frázi miluji tě, avšak ani jednou gramaticky správně, plus žvásty o tom, že si na spaní obleču jeho spodky a jak mi ho neustále připomíná naše nová meteostanice, kterou koupil a díky níž, kromě předpovědi počasí, vím, že je stále se mnou, i když momentálně ne fyzicky. Chudák se stále jestě nevzmohl mi odepsat. Upřímně - nedivím se mu.
Potom jsem dostal ještě lepší nápad. Rozhodl jsem se napsat EX4, abych se ubezpečil, že na mně nezapomněl. Že na mně nezapomněl, chápete? Nechtěl jsem se ovšem prořeknout, a tak jsem předstíral, že se jedná o omyl. Napsal jsem zprávu jakoby svým přátelům, ve které jsem chatrně vysvětloval, proč jsem se s nimi nestihl rozloučit při odchodu z jakési fiktivní párty.
Když EX4 - pravděpodobně spal, což lidi ve dvě hodiny ráno zpravidla dělávají - okamžitě nezareagoval, napsal jsem zprávu další, tentokráte už oficiálně adresovanou EX4, ve které jsem mu vysvětloval, že se jednalo o omyl, a též jsem se optal, zda jsem ho snad nevzbudil. Překvapivě dnes ráno jsme si vyměnili několik přátelských SMS.
Stala se ze mě tedy narkomanská stilnoxová pindulína, a není to zase tak zcela bezúhoné, jak se to zdá být v podání Linsay Lohan. Co přijde příště? Zavolám snad svému šéfovi a povím mu, uprostřed noci a pěkně od plic, co si o něm doopravdy myslím? Ne! Protože to by znamenalo žádné vánoční prémie a žádné vánoční prémie rovná se žádný iPhone páté generace.
Takže pojďme si shrnout moje plány pro nejbližší dobu:
- Nastavit automatické vypínání telefonu
- Přesedlat na zcela nezávazné odvary z bylinek
No comments:
Post a Comment
Nyní máte možnost i komentovat - vtipně a věcně, samozřejmě.