Hurá, hurá, hurá! Hnusná slaměná vdova - to jako já - se raduje. Steve McQueen odjel pracovně mimo město a bude pryč celý týden. Odvezl jsem ho dnes ráno na nádraží a dojemě mu pak mával z nástupiště, dokud se vlak zcela nerozjel.

Konečně týden klidu, kdy byt zůstane uklizený, ve dřezu se nebude kupit špinavé nádobí, stejně tak jako v koši s prádlem ponožky a špinavá trička (proboha, jsem ženská - napadá mě během psaní těchto řádek...). Sedm večerů bez vzájemného dohadování se o tom, zda se budeme dívat na večerní zprávy nebo na Simpsonovi. Sedm dní, kdy mám možnost vyrazit na nákupy a pak tvrdit, že - "Tohle oblečení není nové, měl jsem ho přeci na naší schůzce tehdy a tehdy, tam a tam. Ty už si to snad nepamatuješ? A tos ten večer říkal, že mi to mimořádně sluší. Ignorante!"

Avšak sedm nocí, kdy mi bude chybět Stevovo tělo v naší posteli.

Zatraceně dlouhý týden, kdy budu mít mámu pravidelně na krku, protože má obavy, aby mi nebylo doma samotnému smutno.

Nesnesitelná lehkost bytí. Nejlepší bude vytáhnout některou kamarádku na pár koktejlů.