Under 18? I'm not for you. Go here instead.

Tuesday, November 6

Lord Of The RING

Už nikdy se nebudu hrabat v ničích věcech. (Tedy nemám tím na mysli nikdy -nikdy, ale přinejmenším na delší dobu si teď dám pauzu.)

Dnes ráno jsem vypil asi litr kávy a vzmohl jsem se do takové míry, že jsem se rozhodl udělat si pořádek na svém pracovním stole, přebrat ty neustále hromadící se stohy papírů, mezi nimiž můžete najít též výtisky časopisů Reflex a Lui, či staré katalogy z Ikei nebo Home&Art, a ještě jiné zajímavé věci.

Když jsem byl s tímto hotov, pustil jsem se do svoji korespondence. Nic zajímavého, vesměs pouze úřední dokumenty - zasraná byrokracie, jak říkám já. Tyto listiny a jim podobné jsem odjakživa zvyklý odesílat doporučeně. Vloupal jsem se proto do Stevova psacího stolu pro pár podacích lístků s úmyslem vyplnit si je s předstihem už doma, abych pak na poště strávil čas pouze naprosto nezbytný. Při té příležitosti se v mojí hlavě zrodil ten úžasný nápad prolézt mu jeho věci. Nikoliv, nerazím životní krédo typu ukaž mi, co máš ve stole a já ti řeknu, kým jsi. Nadruhou stranu, ať zvednou ruce ti z vás, kteří něco podobného ještě nikdy nespáchali a žádný les zvednutých rukou se konat nebude.

Ve Stevově stole jsem překvapivě nenarazil na nic neobvyklého. Samé ty nudné artefakty, jako sešívačka, hromada písátek všeho druhu, lepicí páska, doposud neotevřené balení tužkovývh baterií (4 + 2 gratis -výhodná koupě) a téměř pedantský pořádek. Už jsem toho špiclování chtěl nechat, když v tom jsem na dně zásuvky narazil na malý blyštivý předmět. Prsten. Nenápadný stříbrný kroužek, jen decentně zdobený, docela hezký. Vzal jsem ho mezi prsty a pomalu jím začal otáčet proti světlu.

I ty, Brute?!?! Nebyl to totiž jen tak obyčejný prsten. Byl to snubní prsten. Na vnitřní straně prstýnku byly vyryty všechny nezpochybnitelné indicie - jméno Stevova ex a datum, kdy se celá ta věc konala. Shodou okolností šlo o stejné datum, kdy má narozeniny můj táta, což mi přišlo opravdu hodně úchylné.

Au!

Tak a teď to mám. Můj trest za to, že nedodržuji partnerovu diskrétní zónu.

Ale proč si ho pořád schovává? Na co vlastně?
Vím jistě tohle - Hilary Swank získala dva Oscary a z toho přinejmenším jednoho oprávněně, a schovávat si tuhle masochistickou upomínku na předchozí zkrachovalé manželství přeci není normální!

Jistě, mezi mnou a Stevem McQueenem jsou určité rozdíly, například ten, že on se svými bývalými partnery vychází očividně dobře, jakož i ostatní členové jeho rodiny, kdy se každoročně na Boží hod vánoční schází plejáda bývalých manželek, manželů a dětí a vesele švitoří s těmi současnými partnery a ratolestmi nad svíčkovou, do které Stevova babička přidává trochu karamelu. Oproti tomu já o většině svých odvržených milenců už nechci ani slyšet. Jedná se zde zase o naši rodinnou tradici pálení mostů a tak.

Samozřejmě, chápu, že někteří lidé se do vašeho života zapíší tím nesmazatelným druhem písma. Ale co když si prsten schovává, protože ho pořád ještě... na to radši nemyslet.

Měl bych mu to říct? Jenže jak? Mám za Stevem normálně přijít, a: "Hrabal jsem se v tvých věcech, proč si pořád schováváš svůj snubní prsten?" Nebo: "Při běžném úklidu tvého psacího stolu jsem našel něco, co mě poněkud zaráží..." a teatrálně, nejlépe s hlasitým zavzlykáním před něj inkriminovanou věc hodit na stůl, či mu ji snad naservírovat k večeři do talíře s polévkou?
Dobře, ale kvůli tomu bych ještě musel začít vařit, což mi za to nestojí. Navíc výsledek by byl nakonec asi jenom ten, že by mi můj protějšek maximálně vynadal, proč narušuji jeho soukromí.
Bude koneckonců v právu a za idiota bych tady byl zase jenom já.

Taky bych mohl celou tu věc interpretovat jaksi zaobaleně: "Miláčku, díval jsem se dnes na Přátele a šla zrovna ta epizoda, ve které se Rachel naštvala na Rosse, protože zjistila, že si stále schovává snubní prsten po Emily." Tohle je docela dobré, jenomže co od toho čekat? Že se takzvaně přizná?
Že řekne: "No a co? Já mám v šuplíku taky svůj snubák, vždyť je to normální. Ta Rachel je ale koza."

Jo, ta poslední věc je nejspíš pravda. Jsem koza pitomá. Stejně mi nezbude nic jiného, než mlčet a dělat, že se nic nestalo.

Můžu se s touhle historkou možná vytasit na prvním sezení se svojí novou cvokařkou, které budu mít přesně od pátku za týden. Taky nová informace.

No comments:

Post a Comment

Nyní máte možnost i komentovat - vtipně a věcně, samozřejmě.