Navzdory skutečnosti že naši stověžatou matičku obývám již od narození a tudíž se považuji za domorodce, neoznačil bych sám sebe jako typickou pražskou buznu.
Vyjma toho, že jsem fanouškem George Michaela a "Zkrocenou horu" považuji za celkem obstojný filmařský počin, neprokazuji mnoho dalších známek prozrazujících něco o mojí sexuální orientaci.

Můžete to považovat za šlendrián, ale neprojevuji se rádoby roztomilým žvatláním spojeným s afektovaným vystupováním a přehnanou gestikulací, nechodím na brazilskou depilaci. V tomto směru mě od heterosexuálního muže tedy dělí pouze fakt, že vím, co to je brazilská depilace.

Pod pojmem typická pražská buzna si představuji odbarvené vykroucené, asi čtyřiceti kilové stvoření nasoukané do obtažených džínů, kterak s kabelkou od Gucciho (obligátně se kymácející na solárkově opáleném předloktí) obráží dark roomy všech pověstných gay klubů. Typické pražské buzně jsem nikdy nestanul tváří v tvář. Tento živočišný druh je pro mně stále zahalen pohádkově mlžným oparem, asi jako klekánice.
Chraň Bůh! Tento typ chlapců se mi nikdy nejevil atraktivním.

Na druhou stranu, nebuďme úzkoprsí. Čas od času není nad to vžít se do role takzvané Carrie Bradshaw v kalhotách.