Under 18? I'm not for you. Go here instead.

Saturday, July 9

Retrospect: "I Know What You Did Last Summer"

Posunuli jsme se v čase do doby, kdy si užívám s mým nejlepším kamarádem My best friend. Vše se odehrávalo vždy diskrétně, stranou zájmu všeobecného dění. Samozřejmě, že jsem se oba dva chovali prudce heterosexuálně. Hlavně kvůli vlastnímu pocitu psychické vyrovnanosti, že všechno je v pořádku. Vesměs jsme byli oba dva, já i My best friend, ten typ kluků, u kterých si nejste tak úplně jistí, jak to s nimi vlastně je.

V té době jsme ještě často zapřádali hovory o holkách. Většinou po společném orgasmu, když opadla hladina hormonů. My best friend se mě vždycky vyptával na nějakou ošklivou holku a já jsem mu o ní buď řekl že má kluka, nebo že měla herpes. A naopak.
Jak jsem zjistil později, teplouši vůbec často zapřádají řeči o ženských. Zvlášť, když už není co říct, nebo si chtějí udržet odstup. Jakoby tím snad chtěli pohrozit, že není všem dnům konec a ty nikdy nevíš, jestli se nepřestěhují na jinou planetu.

Jedno odpoledne jsme byli s My best friend u nás. Vrhal na mě ten nesmělý pohled, ale moc dobře věděl, že mě přitahuje. Chtěl jsem ho. Nehodlal jsem svoje homosexuální choutky dál potlačovat. Věděl jsem, že to musím udělat, a tak jsem se před My best friend svlékl. Provedl jsem to rychle. V pěti vteřinách jsem stál před ním nahý a začal onanovat. Chvíli se na mě díval a pak si začal sám odkládat. Došel až ke mě, stoupl si svými chodidly na moje nohy. Proti sobě jsme v těsné blízkosti vypěnili. Horce mi dýchal na tvář.

Šli jsme pak do školy na angličtinu a já si vzpomínám, jak ještě na ulici mnou doznívaly záblesky nedávno prožité slasti. Pořád jsme se na sebe dívali, a jak kolem nás proudily davy lidí, pomyslel jsem si: Každý to na nás musí poznat.
"Je divný, vyjít na ulici hned po tom," řekl mi My best friend.

Ještě ten rok o prázdninách, bylo to, myslím ve druhém nebo ve třetím ročníku, jsme se já a My best friend přihlásili společně na letní soustředění. Nevím, jak moc prahnul My best friend po vědění, ale velmi se angažoval, abychom mohli bydlet spolu. Bude to paráda, těšil jsem se jako malý kluk. Dva týdny jenom já a My best friend pořád spolu.
Moji rodiče nás vezli do koleje v západních Čechách. My best friend celou cestu plánoval, co všechno budeme společně dělat a já jsem se pořád ohlížel, jestli nás vpředu neslyší moje máma. Říkal jsem si, aby jí to třeba nepřišo podezřelé.

Pokoje jsme dostali dva, hned vedle sebe, v buňce se společnou koupelnou. První večer jsme seděli v pokoji My best friend a dlouho si povídali. Bavili jsme se o "honění". Kolem honění čuráků se točí obvykle hovory mladých kluků, co takzvaně tápou. Najednou už byla tma. My best friend chtěl rozsvítit, ale já jsem mu to rozmluvil, aby otevřeným oknem nenalétali dovnitř komáři.
My best friend si odskočil a mě napadlo, že bych si mohl zout boty a přesunout se na jeho postel. Snažil jsem se zaujmout vhodnou ledabylou pozici. Když vešel a uviděl mě, zase znervózněl a trochu se stáhl do sebe, jak to dělával vždycky před tím, než jsme to šli dělat.

"Co je?" pohodil jsem hlavou.

"Nic," hlesl.

"Pojď sem."

Stál u dveří a poškrábal se ve vlasech.

"Pojď sem," poplácal jsem na postel vedle sebe.

"Co si ještě chvíli povídat? Mohli bychom někdy zkusit to kino dole ve městě." Pomalu se blížil k posteli a mě se nelíbil pocit, že vypadám, jako když naléhám.

"Pojď sem," naléhal jsem totiž.

Konečně vedle mně usedl. Za paži jsem ho přitáhl k sobě a pomalu jsem se zakláněl dozadu tak dlouho, dokud jsme oba neleželi a on byl v podstatě nahoře. Slyšel jsem, jak někde splachuje záchod a pak v chodbě dusají něčí kroky. Nalehl na mně. Nelíbali jsme se, ale pořád jsme se osahávali. Vjel jsem mu rukama pod tričko. Měl pevné a pružné tělo a pohyboval se na mně. Kalhoty a spodky měl stejně jako já u kolen, vzájemně jsme se třeli. Občas jsme se setkali rukama, těma rukama, jejichž dlaně jsme vždycky olízli nebo na ně plivli. Péra v matraci vydávala vrzavé zvuky v rytmu našich pohybujících se těl. Třel jsem svoji tvář o jeho, oba jsme hlasitě a přerývaně dýchali. Byli jsme současně, nebo skoro současně, a pak jsme tam ještě dloho a nehnutě leželi. "Stejně je to úžasnej pocit," zašeptal mi do ucha.


To be continued...

No comments:

Post a Comment

Nyní máte možnost i komentovat - vtipně a věcně, samozřejmě.