Mám velkýho ptáka. Pořádnýho, fakt. Na dýlku, na šířku, vážně kus. Mohutný, tmavě zbarvený. Můj pták. Říkám mu tak, protože přilétá k nám na zahradu s naprostou pravidelností každý den. Nejspíš dravec, myslím. Ornitologie nebyla nikdy mou silnou stránkou. Vydrží až několik hodin sedět na mladé borovici před kuchyňským oknem, kde si čistí pírka. Pak najednou zamává svými mohutnými křídly a odletí pryč. Ale já vím, že příští den tu bude znova. Vím, že zase přiletí.