Steve McQueen pořádá u sebe večírek pro pár přátel. Včera mi řekl, že chce, abych taky přišel. Kývl jsem, že ano. Je to poněkud předčasné, takže se nabízí hned několik variant, jak by celý večer mohl probíhat:


> všichni budou projevovat nadšení nad Steveovým novým objevem, což jsem já.

> bude panovat všeobecné nadšení, ale nebude to kvůli mně.

> celý večer bude probíhat v duchu vzpomínek na Steveova bývalého partnera "im memoriam". V tom případě to bude peklo.

> následuje též možnost, že se budeme pohybovat na neutrální půdě, což leckdy není na škodu, ale na druhou stranu, pro moje ego ne až tak uspokojivé.

> zlatým hřebem večera bude trapas, který samozřejmě způsobím já. Jako když vylijete červené víno na damaškový ubrus nebo se zeptáte přítomné dámy, kdo je ten žvanil, a ona vám suše odvětí, že její manžel. Taky bych se mohl prostě jen neslušně zachovat ve společnosti, jak se tehdy tak říkalo, a gentleman za dob první republiky se kvůli tomu šel raději rovnou oběsit.


Ale já se věšet nebudu a na párty půjdu. Aaaaah! Bude to fajn, všechno bude fajn, dýchej, Paule, dýchej...