Lhal bych vám, kdybych tvrdil, že jsem nebyl nervózní, protože nervózní jsem byl hodně. Tak zaprvé tady máme Steveovo stigma, tedy fakt, že ještě stále není rozvedený. Měl jsem obavy, aby moje matka něco nevicítila. Buď v ovzduší, nebo v kostech, anebo by jí to mohl našeptat onen šestý smysl, který mají jenom matky. Dál taky vím, že pokud se jednou rozhodnete, že se vám někdo nebude líbit, tak se vám prostě líbit nebude a jste schopni v tu chvíli pro to nalézt nesčetné množství důvodů.

Potom je tady samotný Steve. Může se stát prakticky cokoliv. Co když přijede nevhodně oblečen? Co když přijede teple oblečen? Steve se sice teple obléká málokdy, ale co kdyby... Co když něco plácne? Co když prokecne svoje stigma? Celý den jsem neměl kloudně co na práci, což je v takové situaci to nejhorší, tudíž jsem byl celou dobu jako na jehlách.

Když jsem pak představoval Stevea svojí mámě a ti dva si s notnou dávkou zdvořilosti potřásali rukama, naši dva psi - oba samci - začali předvádět na pohovce sexuální veletoče. Ať si toho nevšimne máma, ať si toho nevšimne máma, ať si toho nevšimne máma, opakoval jsem si v duchu. Jenže si toho všimnul Steve a začal se dusit smíchy.

Nakonec všechno dopadlo tak, že Steve si s mojí maminkou povídali dlouho do noci, zatímco já jsem jenom seděl, nervózně se ošíval a šilhal na hodinky, kdy už se Stevem pojedeme.