Loňského léta jsem trávil část dovolené v Řecku.
S kamarádkou, které říkám Blondie, jsme každý večer chodili do jedné taverny, kde jsme ochutnávali všechny možné koktejly, jejichž základ tvoří tequila.
Sledovali jsme západ slunce nad mořem a hádali jsme se o to, kdo se toho dne na pláži víc opálil.
Číšník, který už si nás za tu dobu dobře pamatoval, si nejspíš myslel, že spolu s Blondie chodíme.

"Nejspíš si myslí, že spolu chodíme," řekla jednoho večera Blondie, když jsme opouštěli tavernu.
Byla už tma, kolem šumělo moře a nás obestíral vlahý vánek s tak typickou vůně slané vody.

"Hm," pronesl jsem hloubavě. "Asi jo."

A to je všechno, takže ten příběh vlastně nemá žádnou pointu.