Ahoj,

jsem zpět.

Blog nějakou dobu stagnoval, já vím. Ne, z žádného závažného důvodu, jen z pouho pouhého nedostatku času. Znáte to: Práce, rodiče, partner, kamarádi, navíc jsem teď zpět ve školních lavicích; uvidíme, jak dlouho tam vydržím.

Co nového?

Nic převratného. Pořád chodím se Stevem McQueenem, který si až podezřele dobře rozumí s moji matkou a neustále si za mými zády něco šuškají a snaží se mě společně převychovat. Stále trpím vnitřním pocitem, že nemám co nasebe, i když moje skříně jsou stále více přeplněné, mám chuť na sladké, přemlouvám sám sebe, abych chodil víc cvičit, dny kdy si připadám neodolatelný a sexy střídají dny, kdy se cítím být hrozně ošklivý, nezajímavý, tlustý a málo cool a trendy; to si potom říkám: Podívej na všechny ty krásné muže, musíš na sobě ještě pořádně zapracovat. Na druhou stranu, pokud se vejdu do kalhot velikosti dvacet devět, není to ještě tak zlé. Snažil jsem se sehnat lístky na koncert PJ Harvey - bohužel marně - a minulý týden jsem se nechal ostříhat na krátko.

To je asi všechno.

Původně jsem měl v úmyslu doplnit chybějící záznamy, ale nakonec jsem dospěl k názoru, že je to hovadina. Od toho deníky nejsou. Čas plyne a život s ním. Všechno co bylo je pryč. O tom co bude nemáš páru. Žiju přítomností.

C'est la vie.


Merci,



P