Retrospect: "My Best Friend"

Je mi šestnáct či již brzy bude. Byl jsem tehdy jako každý jiný teenager - budoucí gay. (V prvním ročníku na střední se totiž "skutečný gay" vyskytuje jen zřídka.) Cítil jsem se být často vnitřně velmi nejistý, taky jsem nosil khaki kalhoty se spoustou zipů nebo se dopouštěl jiných trapných omylů v oblékání.

Ten kluk byl můj nejlepší kamarád. Stalo se to na mejdanu, který jsem jednou o víkendu pořádal u sebe doma, když se mi rodiče podařilo vystrnadit někam pryč. Byl to jeden z mých prvních opravdových mejdanů (narozeninové rádoby párty na základce s HappyMealem se nepočítají), takže nemůžu už teď přesně říct, jestli byl dobrý nebo vlastně jen průměrný. Každopádně nám, mě a partě mých spolužáků ze střední - největším puberťákům - připadal ten mejdan vážně hustej. Alespoň tehdy se to tak říkalo, než přišlo na řadu slůvko cool. Pamatuji se, že jsme rozbili asi dva nebo tři květináče, za své vzala taky část maminčina broušeného servisu na víno (což jsem nakonec zamaskoval tak šikovně, že na to nepřišla dodnes) a jinak jsme nadělali pochopitelně binec ve všech pokojích, jak tomu bývalo dobrým zvykem.

Moc jsme tehdy ani nepili. Vlastně jsme to ani ještě pořádně neuměli, takže stačilo pár lahví vína, abychom se všichni pořádně odvázali.
Bydleli jsme tenkrát ve starém pavlačovém domě a vzpomínám si, že kluci skákali z oken bytu na pavlač. Po chvíli jsem tomu ale učinil přítrž, protože jsem měl strach, aby si nepřišli stěžovat sousedi.

Seděli jsme pak všichni v obýváku, popíjeli, jedli chipsy a plkali o všem, o čem tak puberťáci plkají. Vedle mě na pohovce seděla holka, kterou jsem znal ze školy jen od vidění a jedna moje kamarádka ji na můj večírek náhodou přivedla. Pořád se na mě koukala, a já ji pak řekl drsným hlasem - kouřil jsem tehdy červené Davidoff Magnum: "Tak co?"
Chvíli jsme se pak líbali na gauči, ale ta holka byla už moc opilá a nakonec byla ráda, že ji někdo (už si nevzpomínám kdo) dovedl domů.
Postupně všichni odpadávali, a nakonec jsme zůstali už jen já, My best friend, kamarádka Z a kluk jménem Lukas.

Bylo asi půl třetí ráno, takže jsem se rozhodl, že úklid nechám až na další den. Všichni čtyři jsme se vystřídali v koupelně a já potom Z galantně nabídl ložnici rodičů. Lukas si dělal naděje, že by tam s ní mohl spát taky, ale Z neměla dobrou náladu, protože se jí ten večer nepodařilo ulovit kluka, co si na něj dělala zálusk, a tak nám popřála dobrou noc a zamkla se v ložnici našich.

My tři kluci jsme se dohodli, že se nějak srovnáme u mě v pokoji. Lukas šel hned spát, já a My best friend jsme ještě zůstali sedět v televizním pokoji, pili jsme a povídali si. My best friend pak navrhnul, že bychom si mohli pustit on - line nějaký péčko. Souhlasil jsem. Šli jsme do pracovny k počítači, a skoukli jsme nějaký video, což mělo pochopitelně za následek oboustrannou erekci. Nevzpomínám si, na co jsme se tenkrát koukali, ale v tomhle věku vás bere všechno. Video skončilo a my jsme s My best friend seděli pořád před zářícím monitorem počítače, oba jen v tričku a trenkách, a zírali jsme na sebe.

"Uf," hlesl my bestr friend, "jsem z toho celej..." To bylo více než patrné - mohli by pod tím stanovat skauti.

"Já taky," opáčil jsem.

(Ticho.)

"Jsem fakt..." opakoval se. "Nechceš..."

"Ty bys chtěl?" pohlédl jsem na něj tázavě.

"Víš, já ale nejsem..."

"Jo, já taky nejsem bukva," pousmál jsem se.

"Ale tohle bych moc chtěl."

"Okay," odvětil jsem tak zastřeným hlasem, že jsem ho ani já sám v tu chvíli nepoznával.

Přesunuli jsme se zpátky na sedačku do televizního pokoje, spodky stáhli ke kolenům a vzájemně se tam uspokojili. Netrvalo to moc dlouho. Byli jsme zhruba ve stejnou chvíli.
Mlčky jsme pak vedle sebe pololeželi, poloseděli. Pořád jsme byli přitisknutí těsně k sobě, cítil jsem jeho kůži na svojí.

Ticho prolomil až My best friend, utíraje si břicho papírovým kapesníčkem: "Víš (oslovil mě jménem), myslím si, že tohle by mělo zůstat..."

"Jen mezi námi," doplnil jsem ho.

"Jo," přikývl.

Odešel jsem pak do kuchyně. Za chvíli přišel My best friend a zeptal se mě, jestli může dostat sklenici vody. Nalil jsem mu minerálku a potom jsme šli spát.

Druhý den ráno (byla neděle) jsme se já, Z, My best friend a Lukasem dívali v televizi na pohádky. Dali jsme si čaj a Z mi pomohla s úklidem.
Když jsem je potom vyprovázel, u vchodových dveří do domu jsme se ještě o něčem bavili a My best friend se ke mě najednou zničehonic přitočil a polohlasně řekl: "Tobě já jsem snad včera v noci dovolil dost, ne?"
Cože?!? Já snad špatně slyším! pomyslel jsem si.

Pravý význam toho, co tím My best friend myslel jsem nakonec stejně nikdy nepochopil. Pravda je totiž taková, že v budoucnu se to s My best friend opakovalo ještě mnohokrát.
Nastalo tak období skvělých orgasmů, akorát na opačné frontě, než jsem myslel.
Nebo spíš doufal?
Každopádně tím to celé začalo.


To be continued...