Chytré telefony jsou skvělá věc. Spousty šikovných aplikací, které máte hned po ruce, E - maily vám chodí jako esemesky - komunikace nikdy nebyla jednodušší. Byl jsem zrovna ve městě, kde jsem pátral po tričku za čtyři stovky, které by páslo k mým kalhotám za čtyři tisíce, když mi jeden takový E - mail přišel. Psal mi Chlapec. Inu, dobří holubi se vracejí. Rozhodl se mě kontaktovat doslova proto, protože v naší komunitě prý nemohl potkat lepšího, rozumnějšího, chytřejšího, chápavějšího, zajímavějšího a zábavnějšího člověka, a je šťastný, že jsem to byl právě já, kdo ho seznámil s tím, jak to všechno funguje. Rozkošné. Rozkošné, i když bych zasloužil nakopat.

Váhal jsem, ale protože nechci mít před Stevem tajnosti, ještě večer jsem mu o tom pověděl. "Snad ti to nevadí?"

"Jistěže ne," odvětil.

Steve ví o mojí minulosti poměrně hodně, jako já o té jeho, nicméně téma Chlapce jsem s ním moc dopodrobna nerozebíral, a vy chápete proč. Zvlášť jsem pak mlžil v oblasti časového kontinua naší známosti. Ano, občas si to vyčítám, ano, vesměs věřím v pravdu, ale zároveň se bojím, abych nepokazil to, co teď máme zpátečnickou zmínkou o něčem, co je už dávno za mnou. Pouhou zmínkou o něčem, co byla jenom moje záležitost, moje rozhodnutí. Rozhodnutí, které jsem musel učinit a celou záležitost tak vyřešit.

"Potěšilo tě to, viď?" pokračoval Steve poťouchle.

"Lhal bych, kdybych tvrdil, že ne."

"Je to jistě dobrá duše."

"To bez pochyby ano," přitakal jsem.

"Měl bys mu něco hezkého odepsat."

"Určitě."

Chlapci jsem napsal, že pokud bude chtít, můžeme někdy skočit na pivo.