S My best friend jsem se naposledy bavil víc jak před rokem. Potkali jsme se úplně náhodou na ulici. My best friend zavítal opět domů z ciziny, kde momentálně působí. Byl pátek. Dohodli jsme se, že hned následující týden zajdeme na kávu.
Sešli jsme se ve středu - já, vnitřně smířený s faktem, že jsem gay, a My best friend, nepřiznaný, tedy jak my říkáme člověku, který popírá svoji skutečnou sexuální orientaci. Na druhou stranu, co já můžu vědět. Pravda je, že od dob, co jsme se s My best friend začali stýkat tělesně, otázku sexuální orientace jsme spolu nikdy víc neřešili.
Vzal jsem kamaráda do mojí oblíbené kavárny. Klábosili jsme zhruba dvě hodiy, kdy jsme probrali práci, naše společné přátele a další věci od politické situace v Evropě až po Brangelinu.
Nutně muselo do jít na téma vztahů, a proto mi to nedalo, abych se nezeptal: "A co holky?"
"Ale," řekl a mávnul rukou,"kdyby člověk sám věděl." Po krátké pauze logicky pokračoval: "A co ty?"
"Nic převratnýho," zahrál jsem to do outu. Celá situace ohledně kluka, se kterým jsem tehdy randil nestála za hovor.
"Vzpomínáš, jak jsme my dva spolu..." udělal jedno výmluvné gesto, jehož význam budeme už vždycky chápat jenom my dva.
"To byly časy," řekl jsem v touze provokovat.
"To jo," chytil se My best friend na špek. "Třeba bychom někdy mohli..."
"Dáte si ještě něco?" vložila se do toho servírka a My best friend se viditelně stáhnul zpět; tedy já jsem to na něm viděl.
"Ne, díky," řekl jsem po kratším zaváhání.
Rozešli jsme se jako dobří přátelé, ale jinak jsem o My best friend neslyšel až do prosince, kdy jsem mu poslal E - mail, jehož prostřednictvím jsem ho zval na silvestrovskou párty, kterou jsem pořádal pro svoje známé. Odepsal, že nemůže dorazit, protože už slíbil účast na jiné akci, ale pokud budu chtít, můžeme se sejít mezi svátky. Hned v úvodu se rozepisoval také nad tím, jak často myslí na to, jaké všelijaké kousky jsme spolu svého času prováděli.
Můj tehdejší protějšek se v rámci hledání sebe sama vyspal s holkou. Já už bych na to neměl, tak jsem mu to platil s klukem a můj milý potom se mnou nemluvil. My best friend jsem tedy napsal: "Jestli chceš, můžeš přespat a zavzpomínáme na staré časy."
Neozval se, nesešli jsme se. Věděl jsem, že už se neozve, prostě to neunesl. Od té doby jsem o něm neměl žádné zprávy, ani jsem ho neviděl, až teď, kdy jsme ho potkali se Stevem. Píšu o tom jenom proto, že mi to přijde legrační. Ano, dnes už mi to přijde legrační.
No comments:
Post a Comment
Nyní máte možnost i komentovat - vtipně a věcně, samozřejmě.