Někoho si se zájmem prohlížím. Jedná se o muže, kterého pravidelně potkávám ve své oblíbené kavárně. Pravděpodobně tam tráví hodně času. Vídám ho uvnitř, když se stavím na odpolední kávu, ale téměř vždy i ráno, když si jdu pro svoje první cestovní espresso.

Pokaždé sedí u stejného stolu, pomalu usrkává kávu a kouří. Často telefonuje, jindy listuje novinami nebo je pohroužený do četby nejaké knihy. Má strniště, delší tmavé vlasy, je štíhlé postavy.

Dnes ráno, když jsem vešel, okamžitě jsem ho spatřil. Seděl tam co vždycky, jako by vůbec nikdy neodešel. Naše pohledy se setkaly a ten muž na mě lehce pokývnul. Pokývnutí jsem mu opětoval, možná až příliš okázale, za což jsem v duchu sám sebe okamžitě napomenul.

Napomínám se stále i pro to, že na něj myslím i mimo kavárnu. Myslím na to, co asi dělá, co je zač, jak se jmenuje. Myslím na to, jestli by mohl být gay. A nejhorší na tom vše je, že tenhle muž by gay klidně být mohl.